Had

Všechno nebo nic
a míň prý bývá víc,
a svět propadl náhodám,
žízeň svádí hlad
a v ráji žije had,
a na noviny málo dám.
Touha to je louh
a stíny slov sou dlouhý.

Had,
i v ráji žije had,
ne vážně, nikdy nevíš,
co se může stát.
A čas má hlad,
čas umí hlavně brát
a co se jednou stane,
nejde odestát.
Ve snu akorát.

Žár svádí mráz
a všechno mívá kaz
a vnitřní hlasy krásně lžou.
Mlč nebo křič,
buď zámek nebo klíč,
potkej se s další náhodou.
Porvi se s další náhodou.

Had,
i v ráji žije had,
ne vážně, nikdy nevíš,
co se může stát.
A čas má hlad,
čas umí hlavně brát
a co se jednou stane,
nejde odestát.

Had,
i v ráji žije had,
ne vážně, nikdy nevíš,
co se může stát.
A čas má hlad,
čas umí hlavně brát.
Pořád brát,
zkoušej, co se dá,
Bůh to nezvedá,
sen je únik,
znáš tu vůni rán.
Ty jdeš sám, sám,
sám teď vstříc svým tmám.

Tichý had,
i v ráji žije had,
ne vážně, nikdy nevíš,
co se může stát.
A čas má hlad,
čas umí hlavně brát.
A co se jednou stane,
nejde odestát.
Snad.