Vstáváš

Když se mnou nejsi, vážně strádám,
už ráno já jdu před váš dům,
oken se ptám, zda máš mě ráda
a tím jsem k smíchu sousedům.

Vstáváš,
já chtěl bych se sluncem stát
a ještě tě chvíli hřát
než stačíš se rozkoukat,
taky vodě závidím,
že je ti tak příjemná
a že tě tak zblízka zná
- a víc než já.

Já chtěl bych být tvým šálkem kávy,
k tvým krásným ústům nést se dát,
být telefón, kde máš své zprávy,
tu největší, že mám tě rád.


Vstáváš,
já chtěl bych se sluncem stát
a ještě tě chvíli hřát
než stačíš se rozkoukat,
taky vodě závidím,
že je ti tak příjemná
a že tě tak zblízka zná
- a víc než já.

Závidím,
chci s tebou být vážně moc
i ráno i celou noc
- prý máme čas…