Káně nad řekou

Až vítr a sníh zavanou zbytky košil stromů,
rád drobné utratím v jízdence na poslední den,
nebudu pospíchat, nepoznán vejdu do vagónu,
z okna se budu dívat a sklo leštit rukávem.

Pak se vrátím tunelem, kde jsem všechny lásky ztratil,
budu smířen s krajinou já kráčející hordubal,
půjdu do hospod se ptát, s kým jsem žal a radost zapil
a pozpátku se vracet tam, kde kohout kokrhal.

Odjíždím na rozloučenou, když rok se s rokem střídá,
zažít vrány pod nebeskou pasekou,
vidšt slunce plout za ledovou Mekkou,
když krouží káně nad řekou.

Ješti najdu dvůr a stáj, kde jsem s Rikatádem válčil,
s kapelou co dávno spí, co nikdy nevyloudí tón,
a budu nejšťastnější muž, kterej tímhle krajem tančil,
než zvoník nad Mohelnem rozkymácí zvon.

Odjíždím na rozloučenou, když rok se s rokem střídá,
zažít vrány pod nebeskou pasekou,
vidšt slunce plout za ledovou Mekkou,
když krouží káně nad řekou.

Odjíždím na rozloučenou, když rok se s rokem střídá,
zažít vrány pod nebeskou pasekou,
vidšt slunce plout za ledovou Mekkou,
když krouží káně nad řekou.