Nádherný chór

Jaký nádherný chór
slyším od rána znít,
akord skládek a sond,
hukot vzdálených tříd.

Je to nádherný chór,
rámus z dílen i aut,
dětská hřiště i vlak zní tu
prostě jen tak,
místo varhan a flaut.

Jako nádherný chór
vejde město až k nám,
denně píše tu vzkaz
na tvůj okenní rám,
nejsi sám, nejsi sám.

Je tu nádherný chór
s kterým přejde tě strach,
s ním jsi vstával jdeš spát,
ještě slýcháš jej v tmách.

Tenhle nádherný chór
v krvi máš aniž víš,
tak sis vážně už zvyk,
že ten hvízdot a křik,
dnes by scházel ti spíš.

Tenhle nádherný chór
řek mi rámusem svým,
že i já žiju s ním,
že tu místo své mám,
nejsem sám, nejsem sám.
Jaký nádherný chór...

Někdy zůstanu stát
a vím líp nežli dřív,
dokud v záplavě not,
uslyším tenhle hřmot,
tak i já budu živ.

Je to nádherný chór,
já už vyznám se v něm,
chceš-li zastři mi zrak,
uhodnu stejně kde jsem,
v městě svém, v městě svém.

Slyším nádherný chór,
ať jen zní stůj co stůj,
tenhle báječný hlas,
k němuž přidám já svůj.