Hudba s duší beat Bjay

Celej život mě drží, já nevydržím bez ní,
a beztak by to bez ní bylo strašně nudný,
já žeru ji víc než se sluší a patří.
Život je pro mě trezor a ona je ten paklíč.
Mám recept jak zmáčknout resert a běžet o život,
ikdyž jsem už tejden neležel.
Je to návykový, přesto lepší než si frčet.
Směju se pokaždý, když mi na zeď tluče soused.
Mám víc než rád melodii jako pták,
hodněkrát si připadám jak král, přesto sám jsem já jen
blázen odsouzenej ptát se zase klid, v bodě,
kde je sakra krásně.
Seru na lidi, který berou mi iluzi o tom, že ta všechna
láska jednou zmizí.
Vole já ji prožívám a je vážně ryzí.
Jezdím z města do města a to jenom kůli ní.
Jsem, jak školáček poprvý zabouchlej,
jak pekař hudba je můj koláček tak ochutnej.
Můžu s ní bejt dole, když cejtím bolest.
S ní jsem super, nej, páč mám dlouhej dolet.
Jestli neznáš, tak nechápeš a jestli chápeš tak
víš, že může hory přenášet.
V životě musí bejt něco co tě dělá šťastným,
pokud ne, tak nežiješ život, ale jsi v pasti.
Vidím tu spoustu vážnejch tváří.
Chtěl bych vidět, čeho si vážně váží.
Já mám rodinu, byt a hudbu, s tím se dá
vážně žít. Ty nechceš tak ustup.
…
To my dva tady musíme říci slovy,
sklidíme potlesk, bezlátku můj dávný sen
to my dva víc zpívali a míň hovořili.

Častokrát, když se mi nechce spát
beru do ruky tužku a papír a musím
psát, po kapsách už několik let nosím blok,
kde najdeš každou moji myšlenku a krok.
Prej jsem blázen a snílek a bez šance,
ale mě to melodal čím víc jsem dostával
kopance . Někdo hraje automaty, já si jedu rap.
Když jsem úplně v klidu, ikdyž nevim kudy ven!
Píšu všechno co vidím v jiných textech jsou lidi,
situace, pocity, kdy můžu zjebat každou svini.
Často sem negativní, ale co o de mně chtějí,
když jsem stejnej jako vy nedostal návod, jak žít.
A tak jedu stylem popus a omyly, díky tomu můžu
psát o věcech, který sem prožil a tak sorry tati, že
nedělám bigbeat a všem lidem co mě posunuli.
BIG dík za inspiraci, kterou mě dává svět, kterej
beru jak je, tak není důvod odcházet.
Dík hudbě, za to že mě drží nad vodou
kdykoli klesám v jednu zachráním to muzikou.
Už to spolu táhnem pár let a není kam spěchat.
Muzika je jak víno, musíš ji nechat.
Všechno úsilí se ti vrátí zpět.
A pak je, jak lék, když je Ti zle.
Párkrát jsem uvažoval o tom se rozejít.
Znáš to s ní je zle a ještě hůř bez ní.
Jsou jako děvky, který může mít každej,
ale jen pár dirigentů ty kecy baštěj.
Je docela problém tyhle mrchy zbalit
a ještě míň borců si je odvezou na byt.
Ale pak když ji máš se jí nejde zbavit.
Myslíš na ni pořád, nedostaneš ji z hlavy.
…
To my dva tady musíme říci slovy,
sklidíme potlesk, bezlátku můj dávný sen
to my dva víc zpívali a míň hovořili.