Cikánský Táta

Spíš než cit měl hmat a tělo jako had,
mě táta měl tak rád, že i hračky pro mě krad',
když mi táhlo patnáct, korále mi dal,
růže přišly pak, červený jak rak,
říkal mi, že mám oči jako drahokam.

Už se blíží, dcero má, tvůj cikánský bál.

Čáry v dlani mý jenom on prej hlídat smí,
můj osud, to je zpěv, jsem lvice, on je lev,
krásně uměl lhát, i v lapáku byl král,
prej bejval tam s ním kříž, vždyť ukrad' jim i mříž,
pro mě zpíval, tančil, pil, a tak můj strach utopil.

Už se blíží, dcero má, tvůj cikánský bál.

Teď mi z těch tvejch snů zbejvá tak na rubáš,
konec všivejch zlatejch dnů, už ruce křížem máš,
tak tam, táto, snad
nebudeš tak sám, čáry v dlani mám,
bůh ví, že je slast pro cikány hračky krást,
růže oheň spálí, korále ti dám,
já spíš než hmat mám cit, ten bál je, jak má být,
vždyť jen po tobě prej mám oči jako drahokam ...