Pokaždé když...

Někdy slova nestačí, někdy řekne usměv víc
já si vážně přeju být s tebou v chvílích úsměvných

zahodil jsem naději, a zahodil jsem hrdost
a prostě jsem tě políbil, jinak už to nešlO

roky utekly jak voda, a já stále hledám břeh
scházíme se každý večer, v mých nejtajnějších snech

zklamal jsem se tolikrát, a dostal už jsem tolik ran
a tolikrát jsem počítal, ty noci co jsem sám
¨
A asi tohle neuslyšíš, asi ani nemáš zájem
ale mě to strašně bolí, nechci být jen kamarádem

bolí ten pocit, nechci prosit - prosím odpust- mi
tolikrát chci skočit, skončit zavřít oči odejít

Vidím že jsi štastna, a omě až tak nejde..
vidím že jsi spokojena, a já sedím tiše v koutě

tak píšu dopis kde se loučím, slzy inkoust nerozmočí
asi už se neotočím, překonám to, lásko prosím..