lolita

Jsem vůně, kterou plaveš, když proskočím Ti srdcem
jsem hra co neuhraješ, jsem nic co zmizí v ruce
Jsem za soumraku buše její duše co Tě tak pálí
jsem otazníkem zda-li jsme už dávno neprohráli...

Brány nocí,
vrány křídly leští háv
noc je symfonie
a hvězdy střepy z krás.

Jsem tři trubky jeden buben,
jsem vesmír co Ti ladí.
Jsem první červen když je duben,
a ostří co Tě hladí.
Jsem vůně, která sviští
když prozkočíš mi srdcem,
jsi mé světlo na jevišti
a já Tvým posledním hercem, hercem, hercem...

Brány nocí, vrány křídly leští háv.
Noc je symfonie a hvězdy střepy z krás.
Brány z písku, brání světlu někde v nás,
den je tvoje vina Nabokova hráz...
...
...
...
Brány nocí, vrány křídly leští háv.
Noc je symfonie a hvězdy střepy z kráááás.
Brány písku brání světlům někde v nás,
den je Tvoje vina Nabokova hráz.