Srdce

I letos na podzim mi buší,
však o trochu pomaleji než se sluší,
můj metronom temporytmů,
já tuším.

Si pomalu zvykám a slzy polykám...

Ty veslaři zaber a mořem utrmácenou.
Na skálu najeď mou loďkou rozkymácenou.
A až ztratí se blankyt z mých slaných očí,
úplně snadno dopadnu na dno...

Srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí skončí.
Srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí s tepem.
Srdce mé je kůň s handicapem.

Pak vteřinou proteče mých tisíc roků
a i když sprintuji život mi uteče v jediném kroku,
odevzdávám se tmám
trochu to studí...

Co stát se má, stane
až noc splyne s ránem.
Pak srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí...
Srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí skončí,
srdce mé proletí střepem,
srdce mé skončí s tepem.

Srdce mé je kůň s handicapem...