Stár

z knoflíků planety,
k oběžným drahám kus motásku z drátu
za mraky vatu
na barvu nebe, nesmí být cizí,
ukradu z oken tančící modř televizí
z špendlíků rakety vystřelit váhám
do pastí černé díry
komety
na motýlí křídla jsem přibil
září jak nože
mé plíce, dva půlměsíce, v nichž kyslík shořel...
ač už jsem stár, stále mladý
ač už jsem stár, stále mladý
ač už jsem stár, stále mladý
z okení rolety
prach hvězdný stírám
do kávových lžiček
a světlem od ledniček
přes všechny sliby, že už nebuděm nahý
vysvléknu všechny své trvanlivé mléčné dráhy...
ač už jsem stár, stále mladý
ač už jsem stár, stále mladý
ač už jsem stár, stále mladý