Proč?

Už je to dávno,
cos mi táto přestal psát.
Jak se máš,
a jak se tvoje rány hojí.
Z tvých dopisů je cítit krev,
a věčný strach,
že se domů k nám už nikdy nevrátíš.
Válka tak bolí,
proč musí to být.
Vrať se k nám!

Zní zvony zní,
nastal čas loučení,
snad můj táta.
Zní zvony zní
a kolikrát zaznějí,
než skončí ta válka.
Proč musíme žít,
kde vládne strach a násilí.
Proč trpí a zkouší nevinní?

Můj malej brácha,
na tebe stále vzpomíná.
Toulá se po místech,
kam chodils sis s ním hrát.
A moje máma,
když tvý šaty srovnává,
říká že až se vrátíš,
bude zase líp.
A v noci pak pláče
proč musí to být.
Vrať se k nám!

Zní zvony zní,
nastal čas loučení,
snad můj táta.
Zní zvony zní
a kolikrát zaznějí,
než skončí ta válka.
Proč musíme žít,
kde vládne strach a násilí.
Proč trpí a zkouší nevinní?

Zní zvony zní
nastal čas loučení
snad ne můj táta
Zní zvony zní
a kolikrát zaznějí,
než skončí ta válka.

Zní zvony zní,
nastal čas loučení,
snad ne můj táta.
Zní zvony zní
a kolikrát zaznějí,
než skončí ta válka.
Proč trpí a zkouší nevinní?
Nevinní...