Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Il est tard. Je cherche mon autre chez-moi, et je prends un chemin que je ne connais pas:
Un petit sentier qui longe les usines et la ville entre-coupant par la forêt.
Je commence à peine à entrevoir la nature, lorsque tout d'un coup, la nuit tombe.
Je suis plongée dans un monde de silence, pourtant je n'ai pas peur.
Je m'endors quelques minutes, tout au plus, et quand je me réveille,
Le soleil est là et la forêt brille d'une lumière éclatante.
Je reconnais cette forêt. Ce n'est pas une forêt ordinaire, c'est une forêt de souvenirs.
Mes souvenirs. Cette rivière blanche et sonore, mon adolescence.
Ces grands arbres, les hommes que j'ai aimés. Ces oiseaux qui volent, au loin, mon père disparu.
Mes souvenirs ne sont plus des souvenirs.
Ils sont là, vivants, près de moi, ils dansent et m'enlacent, chantent et me sourient.
Je regarde mes mains. Je caresse mon visage, et j'ai 20 ans.
Et j'aime comme je n'ai jamais aimé.
"Už se připozdívá. Hledám svůj další domov, jdu po neznámé cesta: malá pěšina poblíž továren a města, rozdělující les. Jen stěží rozpoznávám přírodu, když najednou je noc. Jsem pohlcena světem ticha, ale strach ještě stále nemám. Sotva na pár minut usnu, a když se probudím, slunce je už vysoko a les je ozářen jasným světlem.
Poznávám ten les. Není to jen tak obyčejný les, je to les vzpomínek. Mých vzpomínek. Bílá a hlučná řeka - moje dospívání. Vysoké stromy - muž, kterého jsem milovala. Ptáci v rozestupu létají - můj ztracený otec.
Mé vzpomínky ale už nejsou jenom mými vzpomínkami. Jsou tam, se mnou, tančí a objímají mě, zpívají a na mě se smějí.
Pohlédnu na své ruce. Dotknu se tváře a je mi dvacet let. A miluju jako nikdy předtím."