Markooz ft. Fadrc - Děti Ulic

Jsou opuštění méně cenní,
odsouzení k samocení.
Jsou zranění ve stavení,
jako hadr k zahození.
jsou bez opory bez podpory
potápí se jejich fory.
Jsou bez síly,
jsou bez víry je do života jejich story2x

Jsou bez (..) vprdeli chtěj život jako ostatní,
a chtěj se těšit na dárky být v obějí své mamky,
ale neměli to štěstí tahaj dopis prázné schránky,
chtěj se vejít do dveří ty dveře mají zamklí zámky,
život se k nim otočil dal jim aspon prázdní taliř kousek chleba sklenku vody s tím si sami musí přežít.
Rodiče je odhodily zmačkali jak kusy plechu,
jsou odkázaní jen na sebe a toho dlutnýho věku.
Stojí na přechodu, na červenou zelená je nedostupná,
nemaj signál v telefonu nikdo se z nich neozívá.
Rodina je obsazená exponí se přerušila blesk udeřil do vysílače z mobilu se zakouřily když stojí v řade na jídlo jak zvířata u krmelce ,
život staví na naději narazí jen na herce
dostali jen ty špatný karty dostali černýho Petra,
přes oči je černý šátek život zahalila deka.


Jsou opuštění méně cenní,
odsouzení k samocení.
Jsou zranění ve stavení,
jako hadr k zahození.
jsou bez opory bez podpory
potápí se jejich fory.
Jsou bez síly,
jsou bez víry je do života jejich story2x

Mají prošoupané hadry, hlína maže jejich kroky,
ptaj se na otázku existence kdo jsou vlastně oni.
Jsou izolováni od světa okolí je pro ně moře ,
jsou jako pustej ostrov bez všeho domov pro ně zhořel zůstali pod vrcholem hory odvlečeni z pevné cesty procházejí keři, trním jsou jen poslednímy běžci,
jsou jenom těma navíc závažim co můžeš odhodit ,
každá řeka je moc prudká nemůžou jí přebrodit.

Osud je okousal jak jablko zbil jim jenom ohryzek,
točí se jak v kolotoči smůlu nezpočítaj na prstech.
Jsou jak ptáci bez zrní byli vyhození ze hnízda,
jsou letiště bez ranvej nemaj kde přistát ,
osud jim dal do životí a poslal je na samotu ,
zamkl život do želísek nechal je jak cooli v plotu ,
byli hození do vody nechali je plavat ,
je na každym z nich jak se s tim dokaže poprat.


Jsou opuštění méně cenní,
odsouzení k samocení.
Jsou zranění ve stavení,
jako hadr k zahození.
jsou bez opory bez podpory
potápí se jejich fory.
Jsou bez síly,
jsou bez víry je do života jejich story2x

Znali odvracenou tvář, život o ně típl cigaretu,
hodil všechny do kouta jako zaprášenou paletu,
život nahrál na kazetu dal je v igelitu do koktitu,
poslal na stage až do vesmíru jako Ruskou raketu.
Jen zase žlutej zaschlej tabák ze své zanesené dýmky,
životopis podle linek zbyli po nich čené skřínky.
To samý za výlohou nemůžou se dostal dovnitř ,
malujou obraz suchym štětcem barva uschla jako list,
mají nádrž bez paliva nemůžou se dostaz z hnízda,
autem výstražní trojúhelník maník zabodnutá tříska,
život rozthanej na kusy na stole prázdní ubrusy,
bez zásobníku kyslíku se v atmosféře udusí,
maj svoje album bez fotek a své zásuvky bez proudu,
čekaj v kanceláři na tiket už nesnesou prohru
mají velké díry ve zdech které nezadělaj sádrou
a tiskárnu bez ingoustu vytisknou jen stav prázdno.


Jsou opuštění méně cenní,
odsouzení k samocení.
Jsou zranění ve stavení,
jako hadr k zahození.
jsou bez opory bez podpory
potápí se jejich fory.
Jsou bez síly,
jsou bez víry je do života jejich story2x