Pár Kapitol

Sámer:

Noc je zase o den starší a ty se vůbec neměníš.
A já čekám na tu další, až ti budu trochu blíž.
Do tvejch snů se tajně vkrádám, jako vítr do věží.
Já svý srdce neovládám o nic víc tu neběží.

Martina:

Připadá mi že se stmívá v mojí duši častokrát,
tenhle pocit někdy mívám,potom v pláči chci se smát.
Kdo jsem a co chci se ptávám, sama v sobě neklid mám.
S půlnocí já často vstávám, dlouho k ránu procitám.

Sámer:

Chci ti říct no tak to platí, že mám dost těch hloupejch her.

Martina:

Kdo ke komu se zas vrátí a čí je pravda, kdo je fér.


Společně RF:

DALŠÍ RÁNO BEZ TEBE UŽ ZASE POČÍTÁM,
A TO ŽE JSME JEN PŘÁTELÉ, JÁ LÁSKO ODMÍTÁM.
JSOU VĚCI, KTERÉ NEZMĚNÍŠ A NEJDOU VRÁTIT ZPĚT.
JSOU HODINY, CO TRVAJ I PÁR LET.

DALŠÍ RÁNO BEZ TEBE UŽ ZASE POČÍTÁM,
A TO ŽE JSME JEN PŘÁTELÉ, JÁ LÁSKO ODMÍTÁM.
JSOU VĚCI, KTERÉ NEZMĚNÍŠ A NEJDOU VRÁTIT ZPĚT.
JSOU HODINY, CO TRVAJ I PÁR LET.