Ach pane vzácný

Kalamaria na zámku:
Ach pane vzácný, vzpomínáte
na vaše slova vábivá? I pozvání - tak mě tu máte
a se mnou prosba trýznivá. Může být, že neskromné
já přání zrovna mám,
jedno je však nesporné
že vděčná budu Vám.

Satrapold:
Vždyť nebýt Vás, tak zdá se
by po mne slehla zem,
tu každé přání Vaše
jest pro mne rozkazem.

Kalamaria:
Já nežádám si hřiven vzácných,
ni drahého kamení,
jen svobodu když račte vrátit
Atramentovi.

"Satrapold":
On odpykat si vinu má
za jazyk svůj tak zpozdilý...

Kalamaria:
Že pil - jen tím jsem vinna já,
sklenky mysl zkalily.

"Satrapold":
Tož staň se tedy po tvé vůli,
když Satrapold své slovo dal.
Však něco též mi slíbíš k vůli -
by s duchařením skoncoval!
Dnes odpoledne na velbloudy
chci Tě s sebou vzít,
to abych v lese nezabloudil,
doprovod Tvůj mít.

Kalamaria:
Vy tuším schůzku na zapřenou
si se mnou chcete dát?
To ladí dobře s lesní scénou
když jste s koně spad.
Ač zdá se mi to prapodivné,
přece ráda vyplním,
když pomohu tím z kobky temné
- Atramentovi!