Kol prostírá se temný les

Kalamaria v lese:
Kol prostírá se temný les
avšak plamenem jasným
v mém srdci hřmí ten lásky ples
a štěstí pohár spásný.
Nás k sobě víže zájem ten,
jemuž význam dávám,
že tajné síly přírodní
každý z nás již zvládá.

V moudrých knihách stojí psáno,
že po slunka západu
děje se co nevídáno
v široširém Astralu.

Když temnota nás obestírá
v kouzelném svém závoji,
hned vášnivou já píseň zpívám
Atramentovi!

Co tento hluk však znamená?
Kdo ruší noční klid?
To rána byla příšerná,
snad někdo s koně slít?
Já přispěchala zvědavě
kde můžu pomoci
on potloukl se náramně
a teď sténá do noci.

Vše rány těžké léčím hravě
a urozený pán
své smrti jistě unik právě
však kůň se nehýbá!

"Satrapold" (se probral):
Podejte mi ručku svou,
já najednou již cestu znám,
dubu košatých nás stíny zvou,
chci celou duší patřit Vám!

Čím větší záhadou se zdáte být
tím více sílí přízeň má
Mě dávno netěší již blahobyt
a samota je tíživá.
Sic nechápu proč odmítáte
doprovod můj nevinný,
snad někdy v zámek zavítáte,
přijměte mé pozvání!