Co je na tom tak zlého

Mít rád bližního svého,
co na tom je tak zlého?
Avšak já
jsem v rozpacích.
tělem svým jej hřát
nebo mám mu tvář
jen vzácnou mastí třít?

Hřích (jak) stín mě doprovázel
bez citů, bez extáze.
Je ten tam.
Dnes vyčítám
si ty spousty mužů
z dávných dnů.
Zda soudí mě, se ptám?
Na to se ptám.

Nevím, jak s tím hnout,
průchod citům dám.
(Vždyť) je to muž, ne Bůh!
Jako led chci tát.
Na věky věků být pouze s ním!
Proč se touhy vzdát?

Znám dost mužů, jejich vášní.
V čem je však tenhle zvláštní?
Příčinou je vlastně on,
že už nejsem hříšnou, tedy tou, co dřív,
a k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon.

Na věky věků být pouze s ním!
Proč se touhy vzdát?

Vím (však), kdyby z nenadání
zapoměl, co mu brání,
a na mne sáh, mě uchopil,
pak zřel by tvář, mou v rozpacích.
Jen pouhý sen by zbyl.(:Jen sen by zbyl.:)