Byl déšť a kytky můžou kvést

Byl déšť a kytky můžou kvést

Marius:
Ach, proč nešla jsi domů?
Na řeč nebude čas,
tak mluv, byla jsi u ní?
snad máš i pro mě vzkaz.

Eponine:
Mluvila jsem s otcem jen
už spala slečna mezitím
řek, že dopis dá jí, promiň,
jen tak se tě zachytím

Marius:
Eponino má jsi celá zmoklá,
co to znamená?
Bože můj, ten déšť,
to není déšť, ne!
Jsi raněná!

Eponine:
Blábolíš, už mám se fajn,
už bol můj dobolel
a prsty déšť v tom měl,
mou bolest zažehnal.
Jsi tu, nic nechybí mi dál.
Jsem ve tvém náručí,
mě ochrání tvá pěst,
byl déšť a kytky můžou kvést.

Marius:
Sedmikrásko má, ó žij mi dál,
jsi jedna z mála těch, o něž jsem stál.

Eponine:
Tu maličkost jsi mi dřív měl říct,
nech to tak, hřej mě víc!

Marius:
Spousta dní je před tebou
a spousta krásných chvil,
a já bych s tebou byl.

Eponine:
Co proměn způsobil,
ten déšť,
co vláhou zkropil zem.
Jsem ve tvém náručí,
tak uspávej mě s tím,
že šťastná v neštěstí teď jsem.

Ten déšť i nebe sním
mi seslal Pán.
A Ráj se otevřel,
je dokořán.
Jen závidím všem Cosettám
a navracím se tam.

A blábolím, že mám se fajn,
už bol můj dobolel
a prsty déšť v tom měl,
mou bolest zažehnal...
Nic nechybí mi dál!
Jsem pod tvou záštitou
Mě ochrání tvá pěst...
Byl déšť
a kytky můžou...

Marius:
V rukách mých spi, maličká,
už bol tvůj dobolel
a prsty déšť v tom měl,
tvou bolest zažehnal,
jsem tu!
Vlastně umíráš
pro pár mých řádků...
Byl déšť
a kytky můžou
kvést