Prázdný stůl

Prázdný stůl

Marius:
Nikdy jsem tu bolest neznal,
bohužel teď už ji znám,
prázdný stůl i židle prázdné,
přátelé proč jsem tu sám?

Tady v nás ten oheň vzplanul,
slovu ZÍTRA šli jsme vstříc,
dnes to slůvko krutý cenzor
pokřivil na nikdy víc.

Tady sedal v koutě Gráter,
Enjolars i Jean Prouvert,
tady z víry čin se rodil
a možná s ním i strach.
Však větší váhu měl ten sen,
sen nádherný, co volal,
k barikádě poslední tam v tmách.

Chlapci, odpusťte mi prosím,
že jsem tu živ, že jsem tu dál.
Kolik útrap život bez vás,
kolik slz a muk mě stál.

Jako přízraky vás vídám,
jste jen přelud, jenom stín.
Prázdný stůl i židle prázdné,
proč tu být, když není s kým.

Jen ať nikdo z vás se neptá,
zda ta oběť smysl má.
Prázdný stůl i židle prázdné,
nevěří už v nic, jak já.