Kéž sílu mám

Pro mě vždy láska byla hrou,
však s Tebou hrát si neumím.
Najednou nedokážu lhát,
proč?
To nevím.

Takhle se přeci nechová,
ta Carmen pyšná, koketní.
V mé tváři barva nachová,
je stud,
co nehodí se k ní.

Kéž sílu mám,
svůj život žít!
a osud svůj,
do rukou pevně vzít!
Chtěla bych umět říct,
to Ti přísahám,
že začnu věřit pocitům,
když cítím,
že Tě ráda mám.

V Tvé náruči já ožívám,
můj dech se zrychlí spolu s Tvým,
je to tak krásné,
že se ptám,
zda sním,
či bdím.

Chceš po mně víc,
než umím dát,
chceš po mně víc,
než možná mám,
pro lásku s láskou umět žít,
je nekrásnější drahokam.

Kéž sílu mám,
svůj život žít,
a osud svůj,
do rukou pevně vzít,
chtěla bych změnit svět,
to Ti přísahám,
vždyť kvůli Tobě,
José můj
i Tvoji dívku ráda mám.

Můj bože chraň mě,
stále stůj při mně,
už nechci lhát!

Snad sílu mám,
poprat se s tím,
s tím osudem,
který doufám pokořím,
já půjdu proti všem,
na svou smrt tu přísahám
já,
která bála jsem se říct:
Můj José,
já Tě ráda mám.