Líbezná

To jsem kráčel tenkrát ani nevím kam
Nutno podotknout že šel zcela sám.
Bez klobouku, bos, před sebou jen nos
Šel jsem tenkrát ani nevím kam

Šel jsem ve snách takže jsem nic nevnímal
Kdybych vrazil do zdi, šel bych stále dál,
A pak jsem spatřil jí, tu dívku parádní
A já jí v duchu příjmení hned dal

Líbezná, Líbezná,
tak krásně k ní šlo tohle příjmení,
a já se těšil jak ho ocení
až půjdu někdy těsně vedle ní.
Líbezná, Líbezná,
i její láska jistě bude stejná
a na oplátku moje neochvějná
Líbezná, líbezná