MŮJ BOŽE TO JE KRÁSNÝ DEN

Déšt, notně zkormoucený brach,
byl 20 hodnin na spadnutí.
Už padá jako sebevrah
do temné rokle plné suti.
Jsme sami, na kost promoknutí.

To já jsem řekla ,,pojdmě ven".

Bylo to skvělé, skvělé rozhodnutí.
Můj bože, to je krásný den.

A kdo to po mém srdci sáh?

Déšť? Ten se vždycky všude vnutí.....
A nebo strach, tvůj dávný strach.....

Spíš anděl vzal mě do perutí.
A teď mě hezky balamutí
můj anděliček Engelchen.
V tom čase k nezapomenutí,
muj bože, to je krásný den.

Snad celý svět je na špalkach.

Jo, rez je při veliké chuti.

Můj neklid ale někam plách
jak kapky odhozene rtuti.
Jen jedno tvoje vydechnutí
a já byl náhle vyléčen.

Tu medicínu daruju ti.
Můj bože, to je krásný den.

A z vlku jsou dnes malamuti

a z nočni mury prosty sen.

A na ten sen je spolehnutí.
Můj bože, to je krásný den.