Pokání

Znavenej na dně a jako kůl sám,
už v koutě, kam dál, no řekněte kam,
před sebou utíkat těžko se kamkoliv dá,
nejtěžší noci jsou pod střechou hvězd,
když domů se nechce, když se necháš svést
sám sebou a cosi si namlouváš a namluvit dáš.

I kámen se ustrne, ale musí být proč,
i řeky proud obrátíš, když důvod je,
i sníh v slunci padá, když rozhodne na nebi Bůh,
jen příčína následkem věci má být
a vědomí, že není víc nežli žít,
a že život je jen na chvílí půjčený milostný dar.

Ne hněv, nebo závist, ani jiné z těch slov,
ani touhy, co navíc chceš k životu mít,
ani láska, ani ta není důvodem odejít z cest.
Kdo v poledním žáru hledá hojivý stín,
ať vykřičí napřed řeku svých vlastních vin
a pak obrátí ke hvězdám pokorně u dlaně dlaň.

A poprosí mlčky, to kdekoliv jde,
v chrámech jen svádí to k divadlu vést,
ať poprosí člověka jménem, jménem pravdy a svým
a ať snese pokání po samý kraj,
to víra je svědomí ,svědomí ráj
a nikdo není čistý, jen někteří lidé snad míň.

Ne hněv, nebo závist, ani jiné z těch slov,
ani touhy, co navíc chceš k životu mít,
ani láska, ani ta není důvodem odejít z cest.
Kdo v poledním žáru hledá hojivý stín,
ať vykřičí napřed řeku svých vlastních vin
a pak obrátí ke hvězdám pokorně u dlaně dlaň.