Růže

Z prošlých bran mám ztvrdlou kůži, z pokání mám ztichlý hlas
usínám, na prsou růži, kráčím tam, kam poutník Čas,
v myšlenkách se potká s pýchou a úctu obcházel,
poznání, den ze dne vzrůstej, varuj nás všech příštích zel.

Z písní znám, že lidé selžou, v očích strach a příkoří,
zabíjí své vlastní stíny, v touze mít jdou pokořit,
lhostejní jsou k trnům zvůle, když lásku potřísní,
poselstvím být, čistým štítem, modlitbou, jak přežít s ní.

Každý z nás se z bídy schoulí k výmluvám a ústupkům,
poskládá si vůli z boulí, sladí styl a faleš strun,
každý z nás už cítil lítost a sílu smíření,
hledat ráj je lidský úděl, víra v něj nás nezmění.
každý z nás už cítil lítost a sílu smíření,
hledat ráj je lidský úděl, víra v ní nás nezmění.