I básnící to maj těžký

Múza má milenka dívá se na mě z patra
nastavím polibkům své vrásky na čele Ami
básníkům zneuznaným pro ni tvrdnou játra
a žhavé noci mění v chladné postele

Už jsem jí objímal a něžně hladil křídla potají těšil se na její první vzdech
lehce se vznášela jak na bublině z mýdla a já bych pro ni věčně zadržoval dech

Já všechno rozdala už nemám z čeho dávat
jsem lehká múza proto ráda dávám všem
na tebe nezbylo nač si s tím hlavu lámat
ty máš své básně- pro mě za mě čert tě vem

V hlavě se zatmělo já nevěřil svým uším kvůli své múze klidně přestal bych i pít
za malou inspiraci upsal bych jí duši nezbývá než ji na dně sklenic utopit

Já všechno rozdala už nemám z čeho dávat
jsem lehká múza proto ráda dávám všem
na tebe nezbylo nač si s tím hlavu lámat
ty máš své básně- pro mě za mě čert tě vem

To mě fakt sebralo to neměla mi říkat po nocích nebudu už nikdy verše psát
a hlavně s muzikanty přestanu se stýkat až bude rozdávat chci v první řadě stát