Don Quijote

Jsem Don Quijote de la Mancha, mou milenkou je doňa Anča,
vlastně není milenkou, ale velkou láskou mou,
já pro ni konám velké činy, napravuju cizí viny,
trestám ty, co slabé mučí, i když mi v břiše hladem kručí,
pilníkem si ostřím kopí, ať se zlosyni v krvi topí,
nemám strach z žádné armády, i když ji mám za zády,
útočím směle na obry, na mlýny i na kobry,
vrhám se na nepřítele, kopím ho píchám do lýtek.

A když je po boji, Anča mi rány zahojí,
vlastně nezahojí, není tu se mnou, nehladí mě ručkou jemnou,
nezahojí, není tu se mnou, nehladí mě ručkou jemnou.

Proč není tu paní mého srdce, proč nehladí mě její ruce?
Proč nejsi tu, paní mého srdce, proč nehladí mě tvoje ruce?

Jsem Don Quijote de la Mancha, mou milenkou je doňa Anča,
jsem Don Quijote de la Mancha, mou milenkou je doňa Anča.
Pam da da ...
Olé!