Dítě štěstěny

Štěstěna je to co letí
byl jsem jedním z jejích dětí
zdálky jen prstem kývla a já šel za ní.
Dnes nejsem to co jsem býval
zpívám jinak než jsem zpíval
a divné sny mi náhle ruší spaní.

Že teď mám přátel čím dál tím míň
už za mnou nejdou tak jako můj stín,
už nemám cestu pozlacenou,
už mě strýc neplácá po ramenou,
zítra mě nikam na oběd nepozvou
a dívky žádné mně nepíšou.

Štěstěna je bárka vratká,
otevřela svoje vrátka
a její dítě jí do náruče vklouzlo.
Ostatní se brodí blátem,
zastaví se před plakátem
jehož nápis dnes proměnilo kouzlo.

Že teď mám přátel čím dál tím míň
už za mnou nejdou tak jako můj stín,
už nemám cestu pozlacenou,
už mě strýc neplácá po ramenou,
zítra mě nikam na oběd nepozvou
a dívky žádné mně nepíšou.

Jenže čas má různé stezky,
dělá z písní černé desky
a z těch desek vzpomínky a smetí.
Zpívat pro nadšené davy,
vychutnávat příchuť slávy
a pak koukat jak ten život letí.

Že teď mám přátel....
Diskuze
Přidat svůj názor

Zápis je povolen pouze registrovaným přihlášeným uživatelům.