Bez Korespondence

Bez Korespondence


Moře je jako ozvěna
Všech těch, co kdy propluli.
Jenže když Siréna
Se ve tmě něžně přitulí...

Vlny nás unáší - pryč,
Černí pasažéři chtějí - pryč.
1/4
A loď se tiše potápí - pryč
Moře nás pomalu polyká do vnitřností,
A loď se tiše potápí...

Chci dýchat a přesto nechci,
Můžu se vynořit a přesto nechci
Chci něco chtít a přesto nechci,
Dokážu nechtít, ale to nechci!
Nechám se unášet, proudem vody,
Pod vodou kašlu na podvody.
Hladina je daleko, bližší je mi dno,
Drtí mě tlak vody, je mi to jedno.

Všechny buňky, samostatně,
Rozutekly se do všech stran.
Třeba se zase jednou vrátí zpět,
Do původního skupenství.
A vrátím se na hladinu,
Jako úplně někdo jiný.
Převtělím se sám do sebe, bez duše,
Bez těla, bez zázraku.
Buňky se spojí v jednu obrovskou,
Splyneme v jedno tělo.
Nikdy tě neopustím, budeš já,
Já budu Ty, oba dohromady.
Nikdy se nevzdám, a přesto nechci,
Noříme se na hladinu, a přesto nechci,
Nechci se dívat na obyčejnost,
A přesto chci, chci upřímnost.

Hladina mě hladí po tvářích,
Abych se taky nějak tvářil.
Siréna si už vzpomíná,
Ale už se nezajímá.

Pokračování vlastně nemá konce,
Pamatuji pouze ledoborce.
Ten narazil, a já se ocitl
V zemi beze mě, bez korespondence.