Tvá zem

V tvých očích jsem divoška hloupá
A tys byl na mnoha místech, tak asi pravdu máš.
A stejně se mi zdá, že ta hloupá nejsem já.
Ty netušíš jak málo toho znáš, málo znáš.

Ty pocit máš, že vlastníš zem kam vstoupíš
A půda je jen mrtvé zboží tvé.
Já vím, že každá skála, strom i zvíře,
Život má, má i duši, jméno své.

Ty myslíš, že ti správní praví lidé
Jsou jen lidé, co jsou ti podobní.
Když pokusíš se jít po cizích stopách,
Uvidíš, cos neviděl do dnešních dní.

Slyšels táhlé vytí vlků k modrým úplňkům?
Už ptal ses rysa na co zuby má?
Umíš zpívat všemi hlásky horských plání?
Umíš všechny barvy, které vítr zná?
Barvy, které vzácný malíř vítr zná?

Leť se mnou stezkou skrytou v lesní hloubce
A sladké plody slunce chutnej rád.
Jen vdechni každý poklad co zem dává
A hned neptej se, co to může stát.

Ten déšť a říční proud jsou dva z mých bratří
A volavka i vydra přátelé
A vzájemně tu k sobě všichni patří,
Spolu sdílí i to dobré i to zlé.

Kam, kam platan může růst nám?
Když ho porazíš, nezjistíš už kam.

Jen ten slyší ten pláč vlků k modrým úplňkům,
Ať kůži bílou nebo rudou má,
Ten kdo si zpívá všemi hlásky horských plání,
Umí všechny barvy, které vítr zná.

Vlastnit půdu je jen klam, dokud neumíš ty sám,
Kreslit nám v těch barvách, které vítr zná