Uprchlík (feat. Dědek) [Remix]

Utíkej, utíkej, utíkej, utíkej dál...

Nikdo nehasí, když zahoří
požár v šestým poschodí,
kam pošťák nechodí a nezvoní.
Natož dvakrát.
Dým houstne, štípe,
zaplňuje dům,
ale vysvětluj to sousedům,
že trpělivost došla psům.
Už nechtěj dál hrát si s ohlodanou kostí,
shodou okolností, ta smečka psů jsem já
a mě jak děvka cesta svedla.
Zved jsem se z křesla,
poslední ozvěna domova,
bouchnutí dveří, když vzal jsem roha.
Je dávno po sezóně, zas provozuje lunapark
šílenství v mým městě ........... halucinace.
Zběsilá jízda na horský dráze,
střelnice, cukrová vata, kterou nikdo nechce.
A tak před skřípěním bizardního lunaparku
prsty do uší si narvu, nohy na ramena vemu.
Déšť za mnou rozmáčí cesty,
bahno snadno spolyká mý stopy,
spolyká všechny ty idylický roky.
Horizont přede mnou vlní se svůdně jak ženský boky.
Tam někde v dálce za ním možná najdu svůj klid.
Zatím jen utíkám, utíkám, utíkám, utíkám dál
a nemůžu se zastavit.

…

Útěk!
Kámo já chci ven,
je moc horko, kde teď jsem,
noc na mě brzdí jen,
na paty mi šlape den.
Je to kolotoč na týdle pouti,
okolnosti času žrouti,
po stopě jdou ti.
Nenechám se dostihnouti,
všechno, co jsem postavil
cejtím za sebou se hroutit.
Beton se sypat, ocel kroutit.
Falešnej lesk, mám místenku na expres.
Pryč z těhlech míst, kam by nevlez pes,
nezůstane nikdo, kdo by nesnes' stesk.
A tak dál krajina za oknem ubýhá,
v odrazu mejch očí v něm něco umírá.
Mý první, druhý a každý další já
nechám v dáli za sebou co nejvíc to dá,
kde mě nikdo nepozná,
tam venku uvnitř sebe,
dokud zbylo aspoň trochu světla, co mě vede.
Počítám dny jak patníky u cesty,
já jsem tady, kde jsi ty? Hej?
Zapomeň na to, ať jsi, kde jsi,
peklo je stejně vždycky hned vedle,
zas o vokýnko dál jdeme, je načase...


ref: (2x)
Jak řek' jsem, zapálím tuhle zem a zmizím za městem.
V plamenech zhynou noční můry ženoucí se za světlem.
Jsem mistr útěků - uprchlík... a uprchlík jo!