Improwizorium

Jak sladká je chuť opojných vín.
Jak sůl se vpíjí do tváří.
Jak naděj umírá.

Jak dlouhý je čekání na kouzlo.
Ty vole dneska nám to asi trochu uklouzlo.
Budu sám.

A tak, zdá se mi to – nebo je to opravdový,
Improwizorium, kdo o životě co ví.
Ať povídá.

A zejtra ráno naposledy kdo jen to ví.
Sakra, měl jsem ještě něco v plánu na pondělí.
Asi nenechaj mi jedinej chlup na pr..kený posteli spát.

Zář do tmy se vpíjí umírám.

(cejtíš to v žilách jak moc chce se žít,
Improwizorium tolik chtěl bys to smýt)

V žilách žízeň teď sebrat síly rovně stát.

(nepřeskočíš podlezeš hold je to hned
až vylezeš z tý díry bude to divnej svět)


Jak srdce křehká jsou a co to stojí.
Jak lehký přijímat je podobojí .
Těžce se umírá.

Jak dlouhou čekat máš cestu svojí.
Prachem a kamením pak náplast co vše hojí.
Kde ji brát.