Čokoláda

Když je kousek čokolády sněden
a první vous vzal za své pod břitvou
zmatek a strach objeví se s večerem v tváři snědé
je před bitvou

Když čokoláda rozpustí se v ústech
město vydechne tě s šerem do ulic
než znovu rozední se, srdce k srdci přichytí steh
jak k rubu líc

Nedopalky, kapky potu
daly se do klapotu
podpatky domem secesním
až nahoře čtvrtý patro
Telemann a Suzi Quatro
hlavní je, že jsem přece s ním

Když čokoláda na půnebí sládne
tramvaj odveze tě někam za Letnou
ze všech těch slov, doteků a vůní se touhou slábne
a ty máš záletnou

Nedopalky, kapky potu...

S čokoládou černou jako tuš
znovu vybavím si všechny detaily
a tak další načnu, i když dnes myslet musím už
na tajli

Nedopalky, kapky potu...