Ještě poseď starej brachu

Ještě poseď, starej brachu
je do svítání daleko
proveď mě tou nocí strachu
nežli slunce najde kout
kde mě děs a trýzeň drží v železech
kam snad nedohlédne Bůh
ještě tohle přežít musím
nejeden mi zbývá dluh

Rty mi blednou, kamaráde
mám je pevně sevřené
než břich temnot rozpárá den
kéž neztratím mně svěřené
ale já tápu, zoufám, slábnu v pochybách
cítím viny ostruhy
na tu cestu temným lesem
marně hledám soudruhy

Píseň se dere na ret už
a můj part čeká na retuš
podej mi pero, černou tuš
napíšu v B-dur trubkám tuš

Píseň se dere na ret už
dnes nenechám si říci: "Kuš!"
ať už jsi žena nebo muž
i tebe čeká pouť skrz buš
tak se tuž

Jen my dva jsme zbyli tady
kde jsou naši kumpáni
zatnutých dvě zubů řady
snad nás toho uchrání
abychom se s klením vzdali mnohem dřív
pustili svět z náručí
snad ten žal a utrpení
lépe žít nás naučí

Píseň se dere na ret už...

Ještě vydrž, pobratime
je do svítání jen pár chvil
nežli v prach se obrátíme
že nám Ďábel nocí vyl
zapomenem, i když stokrát ještě psy nás bude štvát
my vždy prorazíme leč
a vydáme se vzhůru svahem
mnohem výš, než roste kleč