Bratři

-Tak pravil pán
Jak pravil pán,
když nechceš osvobodit můj lid.
Na celou zem,
na celou zemi Egypt.
Já sešlu krutý mor
a rány na tvůj dům,
na lože tvé, na vodu tvou i na tvůj chléb.
Dožíček místo ulic.
Býka, tvoje stáda, ovce tvé
na tvoje voly, polní zvířata.
Tvoje sny i na tvůj smích,
než ty ten nářek vyslyšíš.
Opravdu kletbu uvedu!
Tak kázal pán!

Kdysi byl´s mi bratrem,
myslel jsem, že dar tě rozesmát
je vším, co jsem si přál mít .

-Já sešlu hromy nebeské, já sešlu mračna ohnivá!

Sám bych si přál to,
aby Bůh měl jinou volbu.
V jeho jménu sokem tvým se stát,
nejsem ten, kdo si to přál mít!

-Já sešlu krupobití: zem a pole, pána, města pád!

Já jsem tu žil.
Cítím bolest nad tou zkázou,
která stihne zemi tvou.
Nenech nevinné tak trpět,
pro svoz pýchu svéhlavou.

-Teď sešlu stáda kobylek,
než celé nebe zakryjí,
tak každý list a každý plod,
úrodu celou zahubí.
Já sešlu bič a sešlu meč!
Tak kázal pán!

Ty kdo byl´s mi bratrem,
povol, zachraň svou zem před zkázou.

-Já sešlu hněv a bič na vás.

Ať mí lidé jdou!
Tak kázal Pán!

Ty, kdo byl´s mi bratrem
planeš ke mně nenávistí svou,
to sis tedy přál mít.

-Já beru radost, hejna vos!

Tak zatvrdím své srdce
a nedbám na daň jak chce vysokou,
ať tu stále jsou!
Nedovolím ať tví lidé jdou.

-Tak kázal pán.

A nechci
ať tví (mí) lidé jdou!