Figurína

Spoután silou pláče zlých dnů,
nocí neprospaných, teď z mrtvých vstávám.
Chtivě bourám mříže pozůstatků,
na zbytek raněných snů teď světlo lákám.

Zvláštní zrak tvých očí a rtů,
tvůj cynický smích pro mě živým se stává.
Chtěl bych cítit tvůj dech, tvoje pohlazení,
chtěl bych sochou se stát, co u tebe stráž stává.
Sochou se stávám.

Změnil se scénář, zmizelas’ nevím kam,
pohled kamenný mám, ty v ulicích bloudíš.
To se stává, všechno zas půjde dál,
osudy životů dál nad lidmi krouží.

Změnil se scénář, zmizelas’ nevím kam,
pohled kamenný mám, ty v ulicích bloudíš.
To se stává, všechno zas půjde dál,
osudy životů dál nad lidmi krouží.
Pohled tvůj mi zlámal vaz, stojíš za sklem němou stráž.

Ná ná naná ná-á-á-á...