Antiheretikon II

Nad slavobránou zlé mraky se stáhly
a svoboda stala se minulostí
když ďáblovy armády krajinou táhly
a lůza se oděla do krutosti

V čele šel ďábel, pak pekelný jáhen
a cestu jim lemoval havraní smích
zmučená těla tam visela z ráhen
a písmena hořela na pomnících

Ďábel jde dál, vidí slzy vzteku jen
z očí mu vyšlehla pekelná zář
satanskou biblí vítá ho ekumen
líže mu boty a skrývá si tvář

Jde za ďáblem další a jeho tvář skrytá
se vyhýbá plamenům hořících cest
tak plíží se vysvěcený sodomita
je oděný do roucha z pruhů a hvězd

V patách má dobytek v oblaku střečků
má Jidáše za svědka budoucích zel
zednáři s kružítky drží mu vlečku
a vrývají symboly do nahých těl

Ďábel jde dál a neskrývá dojetí
nad množstvím ctitelů, které tu měl
pentagram, hexagram ve vilném objetí
kráčí mu v ústrety přesně jak chtěl

Volám ten hlas, který promlouval z keře
a u svatých prosím, ať zazní ten hlas
ďábel už zapálil domovní dveře
už jezdci jsou na koních, krátí se čas.