Krajiny

REST:
Zapomeňte na všechny ty nafouknutý bubliny,
neděláme hudbu, proto aby jsme jí kurvili.
Děláme hudbu pro lidi aby se bavili
a nerozbíjeli si furt o hlavu půllitry.
Máme tuny chyb, ale žádný pochyby,
nejsme buzíci, ženy, víno, zpěv, milujem ulici.
Grilovaný maso a basa piv,
co se chladí v lednici.
Vem si, co ti nabízím nebo nech bejt,
opouštíme backstage,
nemusíš o mě vědět všechno hned ne.
Jedno by si měl vědět, já hraju fairplay,
a sem kurva hrdej na to, že sem Mc.
Tak poslouchej dobře tenhle ten příběh,
odehrává se v Praze, Liberci a Zlíně.
Už dávno nehledám pravdu ve víně,
že Pán Bůh mě viděl a řekl: "můžeš, zpívej".
A když sem na koncertech cejtil ten feedback,
přestalo mi před koncertama bejt divně.
A stále vim, že hip hop neumře,
aspoň ne dokud jsme ve hře.
Fungujou mi ruce, ústa a srdce,
úcta a respekt našim lidem ve všech městech.
slovenskejch a českejch .. slovenskejch a českejch.

Milujeme kraje, kde žijeme a hrajem,
mén, a věř, že to žije tam, kde hrajem.
Milujeme klub, co je pro pět lidí malej,
dáme před nima koncert jako před davem.
Milujeme kraje, kde žijeme a hrajem,
mén, a věř, že to žije tam, kde hrajem.
Milujeme klub, co je pro pět lidí malej,
dáme před nima koncert jako před davem.

PAULIE:
Ani ses nerozhlíd kolem a jsem tu s příběhem zas,
jediný, co chce tvoje buchta je teď slyšet můj hlas.
Asi sem škarohlíd a buran, ale mám to tak,
ale furt nemám cadilac, domu mě vozí vlak.
Vidim ty zoufalý hejtrz, vyčichlý rapery a zášť,
já budu ještě vidět, to ty začni nosit plášť.
Druhej dech v plicích mám a razim vstříc nočnímu městu s blokem v kapse, řekni mi, co je víc.
Popsat ty kouty, který přehlížíš,
políbit holky, o kterejch ty doma tajně sníš.
Já nejsem o nic víc než ty, bradu mám pořád dole,
nemám čas dělat haura, protože jsem v jednom kole.
Pozoruju světla v letu když jedeme hrací role,
ubíhám s krajinou až někdy tělo začne bolet.
Jsem jenom člověk, co vykládá karty na svym stole,
pokud máš uši, musíš slyšet dobrý rapy, vole.

Milujeme kraje, kde žijeme a hrajem,
mén, a věř, že to žije tam, kde hrajem.
Milujeme klub, co je pro pět lidí malej,
dáme před nima koncert jako před davem.
Milujeme kraje, kde žijeme a hrajem,
mén, a věř, že to žije tam, kde hrajem.
Milujeme klub, co je pro pět lidí malej,
dáme před nima koncert jako před davem.

IDEA:
Začíná pátek, svátek, nám pondělí zdá se,
míjíme cedule měst na naší nonstop trase.
Dráze neříkám mléčná spíš věčná,
čím víc jí znám, čím mi přijde nekonečná.
Dveře do klubu jsou něco jako zpovědnice,
místo otčenášů jedeme refrény po republice.
A pojem catering nezná často ani klub,
svačiny v batohu nám nahrazujou maminku.
A řev lidí mi evokuje dětství, provokuje ve mě svini, co na stage lítá jako Čestmír.
Plnim si sny jak v pohádkách, nahrazuju deprese lidma a věcma, co mám rád.
Ubytovna, byt, hotel, hostel, penzion,
nejsem v penzi, nalej benzín necestuju jak senior.
A jak se říká "jinej kraj, jinej mrav" (Paulie),
nechávám za sebou pach jak Johny Travolta.