Jak svět přichází o básníky

Včera jsem tě zase potkal,
jen jsi mi kývla na pozdrav.
Na stěně visí tvoje fotka
a já čtu tajně Šrámkův vzkaz.

Nechtěl bych tě potkat v lukách,
chtěl bych jít s tebou do kina.
A říct ti o těch hrozných mukách,
když první láska začíná.

R:.. Pojď, pojď, už se nevracej,
ty celé okamžiky neztrácej.
Jsi moje první, moje jediná,
nádherná, jako Kolombína.
Pojď, pojď, není vyhnutí,
zmrzlinu od cukráře nesu ti.
Jsi moje první, moje jediná,
neměj strach, tak to vždycky začíná.

Do tmy volám: Lásko, chci tě,
celou noc čmárám sonety.
A neučím se kmaturitě,
a za to můžeš pouze ty!
Píšu básně místo rovnic
a není mi moc veselo.
Prosím lásko, nevyslov nic,
co by mě příliš bolelo.

R:.. Pojď ...