Hořkost

Čerti ví jak dlouho se to ještě bude táhnout
začíná další rok bez tvých dobrých zpráv
ovládáš mě s hlavou jasnou, rukou línou
jak půjde dál tvůj experiment s vášní
ani se nezdá, že jsem ti vůbec nějak zvláštní
proč zrovna já, to radši žádná

Těžkou botou v bahně si tvůj obrys čmárám
nepovíš mi o nás přeci jen trochu víc
nepřiznáš se když tě potmě ke zdi mačkám
jestli mě máš za kus prachu za svou skříní
to mi vůbec nepřipomíná jak mě berou jiní
nejsem další v pořadí

Dívej, ta hořkost, co mi z očí kouká
tak za tu můžeš, to je tvůj nápis na mých zdech
hromádka štěstí se světem nepotlouká
a co je horší, nechodí ani po lidech
někam mi odcházíš, životem vonící
a já sbírám se, mávám ti rukou zešedlou
radši se nevracej, už jsem za tou hranicí
a slabší než kdy dřív

Ale nenech se zmást, že mě to trápí, že mi plány křížíš
klame tě zdání že se hrůzou zavírám
to rozum dá že se člověk i jinde poohlíží
a pod mojí krutovládou květy lásky pořád rostou
polštáře vlhnou vždycky k ránu mojí malou pomstou
však bude líp, jen tak dál

Dívej, ta hořkost ...