Cesty do nadějí

Jakoby najednou z ničeho nic,od lesa zavoněl dým,
ze suchých větví a březový kůry a kdo týrá struny, co vím?

Je podivná doba a podivný čas, najednou už není kdy,
na dobrý slovo a náramek z trávy, jen blázni se ženou za nadějí.

R:
Vrátit ten svět a nekončící idiánský léto,
vrátit ten svět bobříků a tee-pee na loukách.
Vrátit ten svět, kde ti holky hlavu v trávě spletou
a nad ránem je vítr rozfouká.

Už se mi zdává, co druhou noc, že někde někomu scházím,
jednomu málo a jinýmu moc, jak písničky, co sem tam házím.

Je podivná doba, je podivný čas, ale tam za kolejí,
jsou ještě cesty, tenký jak vlas, cesty, co vedou do nadějí.

R:….