Dneska ráno

Dneska ráno nějak divně voněl vzduch v mý kleci na devátým poschodí,
Dneska ráno nějak divně voněl vzduch, jako když se peče chleba na ohni

Jako deka, kterou přikryl jsem tě k ránu, možná se mi otevřela skříň,
tam vespod, mezi spoustou různejch krámů, co každým jarem voní míň a míň.

R:
Stýská se mým botám po toulání,
stýská se mým botám po cestách,
stýská se mým dlaním po tvých dlaních,
/: jsem jenom hloupej, zlenivělej chlap.:/

Zase slyším dobře utajenej smích, až z nádraží ti domů zavolám,
řekneš blázne vrať se zpátky všechno přikryl sníh, vrať se zpátky do svý klece, kde jsi spal.

Jenže dneska ráno divně voněl vzduch, tak kašlu na to, co se povídá,
stará, známá tíha v zádech, kyslíkovej dluh a správně zmáčklej širák do týla.

R.