Já se touhle cestou dám

Sedím si v sedle jak na trůnu
a mířím k Jimovu saloonu,
koumám si koumám o štěstí
a najednou je tu rozcestí.

Tři cesty každá je jinačí
dvě v mechu třetí v bodláčí
dvě rovný třetí sem a tam
a co myslíte že já udělám.

Já, já, já, já, já, já,
já se zrovna touhle cestou dám,
Bůh ví proč a jen Bůh ví kam.
(Sám Bůh to ví).

Jedu a myslím na Jima
co pro mě v šenku asi má,
myslím na toho prevíta,
čímpak mě asi přivítá.

Jedu a vím, že už za chvilku
uvážu unavenou kobylku,
a že za tuhle cestu plnou kamení
sám Hospodin mě odmění.

Já, já, já, já, já, já,
já se zrovna touhle cestou dám,
Bůh ví proč a jen Bůh ví kam.

Jedu a rvu se o křoví
a v duchu si říkám přísloví,
že k ráji cesta ta i ta
jde kamením a je trnitá.

Já kašlu na cesty z betonu,
ty nevedou k Jimovu saloonu,
aťsi si mám v kůži třeba deset děr,
hlavně že držím ten správnej směr.

Já, já, já, já, já, já,
já se prostě vždycky musím dát
vlastní cestou kterou cválám rád.

Já, já, já, já, já, já,
já se prostě vždycky musím dát
vlastni cestou kterou cválám rád.