Holka z muk

Ležím na ostrově svítá bohužel,
uprostřed oceánu lidských duší,
uprostřed oceánu lidských těl,
nebe se ptám, kdo je náš spasitel.

Po svíci píšu slavný memoáry,
jak jsem si psával kdysi jako kluk,
hladovým vrabcům stavím z větví máry,
roky marně hledám v lukách holku z muk.

Ležím na ostrově s nocí do rána,
uprostřed oceánu věčných snílků,
uprostřed oceánu propána,
najdeme jen stopy od andílků.

Po svíci píšu slavný memoáry,
jak jsem si psával kdysi jako kluk,
hladovým vrabcům stavím z větví máry,
roky marně hledám v lukách holku z muk.