O dvanácti měsíčkách part 2

12 měsíců : Jsme čas, zraje klas, pak je mráz,
jsme čas, kam deš, co zas chceš!
Osobo, tak mluv!

Maruška : Strýčkové zlatí, mám natrhati,
na stráni, jahodu sladkou, to mě
před matkou, zachrání.

Sbor : Strýčkové zlatí, má natrhati,
na stráni, jahodu sladkou, to jí před
matkou, zachrání.

Leden : Těžko se jí doma žije, bratře Červne,
chop se kyje.

12 měsíců : Těžko se jí doma žije, bratře
Červne chop se kyje.

Červen : Vzhledem k dobré duši její,
trochu léta dobřej me jí.

12 měsíců : Vzhledem k dobré duši její,
trochu léta dobřej me jí.

Sbor : Nastalo léto na stráni, a cvrček spustil
cvrkání, nebylo dlouhé to moc ne,
bylo to léto, pomocné -
nebylo dlouhé to moc ne,
bylo to léto, pomocné.

Holena : A heleme se, ona jahody nese,
uprostřed zimy, to jsou snad šprými.
Kdepak jse objevila, sestřičko moje
milá?

Maruška : Pod závějí, pod závějí, ještě se
mi ruce chvějí.

Macecha : Když je tak chytrá, mohla by třeba
zítra, ta naše žabka, natrhat jabka,
červená, pěkně zralá.

Holena : Já bych si taky dala.

Maruška : Dobíráte si mě, jablíčka teď v zimě?

M a H : Bez jablek se nevracej, bez tebe nám
bude hej!

12 měsíců : Jsme čas, vem to ďas, je tu zas,
u nás, copak má, za úkol,
když zima je vůkol.

Maruška : Sestra má, a matka, mají chuť,
na jabka.

Leden : Máš to doma, kruté zdřejmě,
bratře Září, vystřídej mě.

Sbor : Nastalo září v údolí, prvnáci vyšli do
školy nebylo dlouhé, to moc ne, bylo to září,
pomocné - nebylo dlouhé, to moc ne,
bylo to září pomocné.

Holena : A heleme se, Máňa jablka nese,
Cože tak málo! Jak se to stalo?
Že tys je snědla sama?! Se všema
jadýrkama?!

Maruška : Září bylo jenom chvíly, ruce mé
to nestačily.

Holena : Má drahá mami, půjdem na jabka
sami,srdce mi buší, vezmem si nůši,
jsou sladká jsou jako med.

M a H : Vyrazíme radši hned!

Sbor : A všude sněhu je, a vítr běduje, nikdo
se nevidá ven, kromě těch nemoudrých
žen - nikdo se nevidá ven, kromě těch
nemoudrých žen.

12 měsíců : Už jdou, jsou divné, věkově,
rozdílné, kam pak, osoby, v tomto
období?

M a H : Starejte se o své věci usmolení staří
dědci, starejte se o sebe, ať vás huba
nezebe.

12 měsíců : Srdce chladná, úcta žádná, bratře
Ledne, ať se zvedne, bouře strašná,
sněhu mračna, jsme čas, jsme rok,
ani krok.

Maruška : Kravičko,kravičko, přišla jsem pro
mlíčko, už jsme tu jen já a ty,
potěšení strakatý, už jsme tu jen já
a ty, potěšení strakatý.
Rodina kyselá, nikam mi zmizela,
už máš jenom Marušku, co tě hladí
po růžku, už máš jenom Marušku,
co tě hladí po růžku.
- Jémine, že by ne?................

Pasáček : Nebydlí tady náhodou, dívenka
mého gusta, co chodí z bílou nádobou,
a má tak milá ústa.

Maruška : Bydlí, bydlí, bydlí, bydlí.

Pasáček : Jsem chudý a pracovitý, taková si
myslím i ty, co to dohromady dát,
když tě mám tak dlouho rád, když
tě mám tak louho rád.

Maruška : Já jsem si vás taky všimla, když ste
vedl toho šimla, jestli nemáte ským
být, mohli bychom spolu žít,
mohli bychom spolu žít.

Všichni : To bylo to vyprávění, o tom jak se
život mění, o dvanácti měsících,
o lidech dobrých i zlých, o lidech
dobrých i zlých.

O děvčátku, které znalo, radosti a
a lásky málo, tolik toho skusilo,
než se mu poštěstilo, než se mu
poštěstilo.