Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
From beyond a twilight horizon where mountains were covered with snow,
Once a man on a horse came the way,
On an early autumnal morning, when dew lay chill on the ground,
And the sun's first rays heralded the day,
To rest at last after riding for more than three days and nights,
Through the woods and across the shallow landscapes,
To finally reach the village the rumors where talking about,
And where the heathen king lived for many years.
His golden armur was shining by the light of awakening sun,
And in his hand he held a bronzen shield
On which the runes all were written by a blacksmith of wisdom great,
To guide him on his way so long.
He had come to bring the message the king has given to him,
To be conveyed into all heathen countries,
And he told about their brethern, overtaken by christian men,
Now punished by the cross and christian laws.
So the man dismounted and his horse was taken by it's bridle to be brought into the stabling.
Meanwhile he was lead to the hall where the king sat on his greatseat.
Forthwith he told him the reasons for his coming,
And withing a few minutes all people were gathered by the king's mighty voice.
So he rose on his feet and began to speak about the greatest heathen host ever see,
Passing towards their brethern land....
After three days and nights of riding the frontier they finally reached,
With their hearths wholly determined,
And encountered the christian church in their once sacred woods
As the chaplain just chimed the bell.
At once they put the spurs in their horses,
Hearths were filled with rage and hate,
And in their hands they held the torches,
When Odhinn was amongst and Tyr was leading their hearts
Into a world of anciest mysteries....
The night the longswords where grinded
And the shields were forged in blood,
By the hands of most dextrous blacksmiths,
And sacrifices were given to the Goddesses and the Gods,
In the woods by the mighty tree,
Known in heathen kingdoms as the mighty Irminsul,
That was built as an immense landmark
Of heathen pride and honor
And a symbol of what shall be....
Z dálav soumračného horizontu,
kde hory zasnežené jsou,
jezdec přijel k nám.
Brzkého podzimního rána, když ledová rosa spočívala na zemi,
a první paprsky Slunce oznámily den.
By spočinul jezdec po jízdě tří nocí
a dnů,
skrz lesy a mělkou krajinu.
Když konečně dorazil do vesnice, kde žil pohanský král mnoho let,
a o níž se tolik vyprávělo.
Jeho zlatá zbroj zářila ve světle
probouzejího se Slunce,
a v ruka držela bronzový štít.
Na něm moudrý kovář
runy vyryl,
by chránily jezdce na jeho dlouhé pouti.
Přijel s poselstvím
od jeho vlastního krále,
které mělo být předáno všem pohanským zemím.
A vyprávěl o svých bratřích v područí
křesťanů,
trestajíchích křížem a jejich zákony.
Jezdec sestoupil a jeho kůň byl odveden
za ohlávku do stáje,
zatímco on sám byl přiveden do síně,
kde král seděl na vysokém trůnu.
Ihned mu sdělil důvody svého příjezdu a
za pár chvil se lidé seběhli, přivoláni
mohutným hlasem krále.
Zvedl se z trůnu a promluvil
o největší pohanské armádě jakou kdy svět viděl,
jež se vydá do země svých souvěrců...
Po třech dnech a nocích jízdy
nakonec hranice dosáhli,
srdce plna rozhodnosti.
I spatřili křesťanský kostel v jejich kdysi posvátném háji,
právě když kaplan rozezněl zvon.
Tu hned pobídli své koně,
srdce plná zlosti a nenávisti,
a sebou nesli pochodně.
Když Ódin tam byl a Týr vedl
jejich srdce
do světa dávných tajemství...
Té noci meče byly opět nabroušeny
a štíty byly opět zakaleny krví
v rukou nejzručnějších kovářů.
Bohové a Bohyně dostali
své oběti
V lesích kolem mocného stromu,
jež v pohanských zemích slul mocný Irminsul.
Který sloužíl jako mohutný mezník
pohanské síly a cti
a symbol toho, co má přijít....