Texty písní Fort Minor The Rising Tied Kenji

Kenji

Zobrazit překlad písně ›

Skrýt překlad písně ›

My father came from Japan in 1905
He was 15 when he immigrated from Japan
He, he... he worked until he was able to buy this patch
And build a store

Let me tell you the story in the form of a dream,
I don't know why I have to tell it but I know what it means,
Close your eyes, just picture the scene,
As I paint it for you, it was World War II,
When this man named Kenji woke up,
Ken was not a soldier,
He was just a man with a family who owned a store in LA,
That day, he crawled out of bed like he always did,
Bacon and eggs with wife and kids,
He lived on the second floor of a little store he ran,
He moved to LA from Japan,
They called him 'Immigrant,'
In Japanese, he'd say he was called "Esay,"
That meant 'First Generation In The United States,'
When everyone was afraid of the Germans, afraid of the Japs,
But most of all afraid of a homeland attack,
And that morning when Ken went out on the doormat,
His world went black 'cause,
Right there; front page news,
Three weeks before 1942,
"Pearl Harbour's Been Bombed And The Japs Are Comin',"
Pictures of soldiers dyin' and runnin',
Ken knew what it would lead to,
Just like he guessed, the President said,
"The evil Japanese in our home country will be locked away,"
They gave Ken, a couple of days,
To get his whole life packed in two bags,
Just two bags, couldn't even pack his clothes,
Some folks didn't even have a suitcase, to pack anything in,
So two trash bags was all they gave them,
When the kids asked mum "Where are we goin'?"
Nobody even knew what to say to them,
Ken didn't wanna lie, he said "The US is lookin' for spies,
So we have to live in a place called Mandinar,
Where a lot of Japanese people are,"
Stop it don't look at the gunmen,
You don't wanna get the soldiers wonderin',
If you gonna run or not,
'Cause if you run then you might get shot,
Other than that try not to think about it,
Try not to worry 'bout it; bein' so crowded,
Someday we'll get out, someday, someday.

As soon as war broke out
The G.I came and they just come to the house and
"You have to come"
"All the Japanese have to go"
They took Mr. Lee
People didn't understand
Why did they have to take him?
Because he's an innocent labourer

So now they're in a town with soldiers surroundin' them,
Every day, every night look down at them,
From watch towers up on the wall,
Ken couldn't really hate them at all;
They were just doin' their job and,
He wasn't gonna make any problems,
He had a little garden with vegetables and fruits that,
He gave to the troops in a basket his wife made,
But in the back of his mind, he wanted his families life saved,
Prisoners of war in their own damn country,
What for?
Time passed in the prison town,
He wanted them to live it down when they were free,
The only way out was joinin' the army,
And supposedly, some men went out for the army, signed on,
And ended up flyin' to Japan with a bomb,
That 15 kilotonne blast, put an end to the war pretty fast,
Two cities were blown to bits; the end of the war came quick,
Ken got out, big hopes of a normal life, with his kids and his wife,
But, when they got back to their home,
What they saw made them feel so alone,
These people had trashed every room,
Smashed in the windows and bashed in the doors,
Written on the walls and the floor,
"Japs not welcome anymore."
And Kenji dropped both of his bags at his sides and just stood outside,
He, looked at his wife without words to say,
She looked back at him wiped the tears away,
And, said "Someday we'll be okay, someday,"
Now the names have been changed, but the story's true,
My family was locked up back in '42,
My family was there it was dark and damp,
And they called it an internment camp

When we first got back from camp... uhh
It was... pretty... pretty bad

I, I remember my husband said
"Are we gonna stay 'til last?"
Then my husband died before they close the camp
Můj otec přišel z Japonska v roce 1905,
bylo mu 15, když z Japonska emigroval
On, on…pracoval tolik, že si pak mohl koupit tohle místo a postavit si krámek.

Nechte mě vyprávět vám příběh ve formě snu
Nevím, proč to vyprávím, ale moc to znamená
Zavřete oči, jen si představte prostředí,
abych vám to přiblížil, byla druhá světová válka
Když se muž jménem Kenji probudil
Ken nebyl voják
Byl to jen muž s rodinou, který vlastnil krámek v LA
Toho dne vylezl jako vždy z postele,
pak slanina s vejci se svou ženou a dětmi
Bydlel ve druhém patře svého krámku
Přestěhoval se do LA z Japonska
Říkali mu „Přistěhovalec“
V japonštině by to bylo „Esay“,
což znamená „první generace v USA“
Všichni se tenkrát báli Němců a Japonců,
ale hlavně se báli útoku uvnitř státu
A to ráno vyšel Ken ven
a celý jeho svět potemněl
Přímo tam, na přední straně novin
tři týdny před 1942 stálo:
„Perl Harbour je bombardován, Japonci přicházejí!“
Fotky umírajících a prchajících vojáků
Ken věděl, k čemu se teď schyluje
A přesně jak předpokládal, prezident prohlásil:
„Zlí Japonci v našem státě půjdou pod zámek!“
Dali Kenovi pár dní,
aby si sbalil celý svůj život do dvou tašek
Jen dvě tašky, nemohl si zabalit ani oblečení
Někteří neměli ani kufr, aby si sbalili
Tak jim dali dva pytle na odpadky
Když se děti ptaly mámy: „Kam jdeme?“
Nikdo nevěděl, co jim má říct
Ken jim nechtěl lhát, řekl: „USA hledají špiony,
takže teď musíme bydlet na místě jménem Manzanar,kde je mnoho dalších Japonců.“
Přestaň, nedívej se na ty chlápky s pistolí
Nechceš, aby se vojáci začali zajímat o to,
jestli se chystáš utéct nebo ne
Protože když utečeš, tak tě možná zastřelí
Radši na tohle ani nemyslet
Snažit se nebát, zůstat všichni spolu
jednou se odtud dostaneme, jednou, jednou

Jakmile vypukla válka
G.I. vtrhli do domu a říkali
„Musíte odejít“
„Všichni Japonci musí jít“
Vzali pana Lee,
lidi to nechápali.
Proč ho sebrali?
Protože on byl jen nevinný dělník.

Takže teď byli ve městě obklopeni vojáky
Každý den, každou noc na ně shlíželi
ze strážných věží kolem zdi
Ken je nedokázal nenávidět,
oni prostě jen dělali svou práci
A on nechtěl dělat problémy,
měl malou zahrádku se zeleninou a ovocem,
které dával vojákům v košících, které jeho žena upletla
Ale ve skrytu duše, chtěl svoji rodinu zachránit
Váleční zajatci ve své vlastní zemi
Za co?
Čas utíkal ve vězeňském městě
Chtěl, aby to všichni přežili, až se dostanou na svobodu
Jediná cesta ven byla připojit se k armádě
A údajně se nějaký muž přidal k armádě, zapsal se
a nakonec letěl s bombou do Japonska
Ten 15 tisíc tunový výbuch ukončil válku celkem rychle
Dvě města zničena na třísky, konec války přišel rychle
Ken se dostal ven s velkými nadějemi na normální život se svými dětmi a ženou
Ale když přijeli domů
to co uviděli, je zasáhlo
Lidé jim zničili všechny pokoje
Roztřískali okna a vymlátili dveře
Napsali na zdi a podlahy:
„Japonci už tu nejsou vítáni“
Ken upustil svoje dvě tašky a jen stál venku,
Podíval se na svou ženu a nedokázal nic říct
Podívala se na něj, setřela mu slzy
a řekla: „Jednou se to spraví, jednou.“
Jména byla změněná, ale ten příběh je skutečný
Moje rodina byla pod zámkem tenkrát v roce 1942
Moje rodina byla tam ve tmě a strachu
a oni tomu říkali internační tábor.

Když jsme se dostali z tábora…uhh
Bylo to…dost…dost zlé

Já, já si pamatuju, jak můj manžel řekl:
„To tu budeme už napořád?“
A nakonec zemřel, ještě předtím než tábor zavřeli
Interpreti podle abecedy Písničky podle abecedy