Texty písní Silentium Sufferion - Hamartia of Prudence The Letter

The Letter

Zobrazit překlad písně ›

Skrýt překlad písně ›

2nd of August 1797. His Majesty ship "Providence". Boston.

Dear Prudence!
My words can't describe how heavy my burden has been during these few months.
The rough
sea has delayed our journey back for several days the storm is settling now.
And the crew is
hastingly buying and loading cargo.
Unfortunately it requires my presence.
So I'll I send this
letter with the captain of the "Capricorn".
The last will of my brother, William, has been a saddening
task.
To try and sell his estate and belongings.
His life's toil has grieved me as the
memories of him come vividly haunting me I miss home.
The ways of the new world are not for me, and
most of all I miss you, I could not believe such hick as I had when i first met you.
My endless
dream is that you could be mine to love, I can only wish, though I think hopelessly, that I could
make you even partly as happy as I am with you - if only your father would find it in his heart to
understand our hearts desires over the fact that I am not of noble heir.
I wish this voyage of
grief would be over, I wish I was with you even I'm not at home in the joyous eves, dances and
masquerades of the court.
Hopefully you haven't locked your smile behind the door of your room,
even when I'm gone.
I do hope I am worthy enough to make you smile whence I return, my flame still
burns for you.

Yours beloving: Antracon
2.8.1797. Loď Jeho Výsosti "Providence", Boston.

Drahá Prudence!
Mé slova nemohou popsat jak těžké bylo břemeno po těchto pár měsíců.
Bouřlivé
moře zpozdilo naši cestu o pár dní, bouře se znovu přibližuje.
A posádka
rychle ukrývá náklad.
Naneštěstí je potřebná má přítomnost.
Tak posílám tento
dopis s kapitánem "Kozoroha".
Poslední vůle mého bratra, Williama, byla smutným úkolem.
Vyzkoušet a poslat jeho jmění a majetek.
Dluh jeho života mě mučí jako
vzpomínky na něj, děsí mě, chybí mi domov.
Cesty nového světa nejsou pro mě, a
nejvíc mi chybíš ty, nemohu uvěřit, jaký neotesanec jsem byl, když jsem tě poprvé potkal.
Můj nekonečný
sen je, že budeš mou, jen si to ale mohu pčát, i když beznadějně doufám, že bych
tě mohl aspoň z části udělat tak šťastnou, jak jsem s tebou - kdyby jen tvůj otec svolil
a pochopil, že naše srdce překonaly fakt, že nejsem z urozeného rodu.
Přeji si aby tato cesta
smutku byla u konce, chci být s tebou i když nejsem doma vítán, tanec a
karnevaly nejsou nic pro mě.
Doufám, že si svůj úsměv nenecháváš za dveřmi svého pokoje
i když jsem pryč
Doufám, že budu schopen tě rozesmát, když se vrátím, můj plamen stále
hoří pro tebe

Tvůj milovaný: Antracon
Interpreti podle abecedy Písničky podle abecedy