Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
On Satur(n)days we used to sleep all motionless and still ...-While shrouded in an oppressive gloom we're handed over to the dream. A sleep so dark, this "Moon by Day", of powers strange and weird, through mystic veils her silver rays are glowing carefully. Woven of dewdrops and magical light, this gown that we're wearing here is but a cloth of mist and we used to call it "The Breath of the Other Sphere"...
We are floating, flying, incredibly fast, the world of the thought gives birth to this life. Free to remember, to discover and feel as were closely together in our parallel flight. While beyond the gates our bodies lay next to each other in fragile rest, two chests are lifted up and down, moved only by some mortal breath. Yes, our bodies are sleeping so closely together, but it's only in our minds that we touch (at last). In the realm of the spirit(s) our souls become one in the happy knowledge that we are completing halfs.
No bodies and no barriers ...- (all) far more intimate and strange. Our understanding is clearer, incomparably real, although there is no sound that dares to escape ... His eyes are mirrors, gates to his soul, one true look and I recognize that it's him, my husband, the one that I love. See me! Read me! Step inside !!! No barriers and no masquerade, come, be received beyond distress! So intensively and so deep as our fingers unite, our hands caress.
Two wanderers are lovingly dwelling this land, (as) we fly side by side over mountains and glens. In the twilight lit of the silver moon... set free from the flesh, released from this tomb!
On Satur(n)days we used to sleep, the other side exploring, a life from our dreams ... Free from the pain, home where we belong ... guarded by the shadows of the enchanted realm. Below a violet sky, both dark and profound, the horizon is glitt'ring, still there is no sound. We fly through the night crossing frontiers and lakes, mountains and valleys ... world without end. "This is where we truly belong, take both my hands, look into my soul !" I feel the strength of his embrace as we're closely together in this secret place
...
"Hush, hush, my Dear, can you hear the rustling in the Undergrowth? See through the branches, there in the glade: ghostly creatures as they dance and sing. Their transparent bodies, half man and half beast, their voices so sweet like a soft breath of wind. On Satur(n)days we used to sleep, and my pain was eased by his love..."
Ve dnech Saturnu jsme spávali bez hnutí a klidně...
Zatímco jsme byli zahaleni v tíživém šeru,
a byli jsme předáni snu. Spánek tak temný, že
tento "Měsíc za dnem", mocí podivnou a zvláštní,
až mystické závoje jejích stříbrných paprsků svítí opatrně.
Utkaný z kapek rosy a kouzelného světla,
tento oděv, který tu nosíme je oděvem
z mlhy, kterému jsme říkávali "Dech z jiných sfér"
Vznášíme se, létáme, úžasně rychle, svět
myšlenky dává zrod tomuto životu. Volná k pamatování,
objevuju, cítím se jako úzce spolu v našem paralelním letu.
Zatímco za branami leží naše těla vedle sebe v křehkém odpočinku,
Dva hrudníky se nadechují a vydechují smrtelným dechem.
Ano, naše těla spí tak blízko u sebe, ale je to jen v našich myslích,
že se alespoň dotýkáme. V oblasti duševní se naše duše stávají jednou
ve šťastném poznatku, že jsme dvě zkompletované půlky.
Žádná těla, žádné zábrany...- všechno je mnohem víc intimní a
podivné. Naše porozumění je čistější,
nesrovnatelně skutečné, ačkoliv tu není žádný zvuk,
který si troufá utéct...Jeho oči jsou zrcadla, brány do jeho duše,
jeden pravdivý pohled a já poznám, že je to on - můj manžel, ten jediný,
koho miluju. Spatři mě, čti mě, vstup dovnitř!!! Žádné zábrany a žádná maškaráda,
pojď, buď přijatý bez trápení! Tak intenzivně a tak
hluboko jako když se naše prsty spojí, naše ruce pohladí.
Dva poutníci láskyplně obývají tuto zemi,
letíme bok po boku přes hory a přes údolí.
Ve stmívání osvětleném stříbrným měsícem....odproštěni od
těla, propuštěni z téhle hrobky!
Ve dnech Saturnu jsme spávali, poznávali jsme druhou stranu,
život z našich snů...Odproštěni od bolesti, od domova, kam patříme...
provázeni stíny začarovaného království. Pod fialovým
nebem, oba temní a silní, horizont se třpytí,
ale stále nejde nic slyšet. Letíme nocí přes hranice a jezera, hory a údolí...
svět bez konce. "Tohle je to místo, kam opravdu patříme, vezmi moje obě ruce,
podívej se do mé duše!" Cítím sílu jeho objetí, když jsme blízko u sebe na tomto
tajném místě.
Pšššt, pššš, můj milý, slyšíš ten šelest
v lese? Vidíš tam ve větvích, tam na pasece,
strašidelná stvoření tancují a zpívají.
Jejich průhledná těla, napůl člověk, napůl zvíře,
jejich hlasy jsou tak sladké jako jemný dech vánku.
Ve dnech Saturnu jsme spávali a moje bolest
byla zmírněna jeho láskou.