Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
In my subterranean tower...- yes, it was "love" that has brought me here, there are no numbers, but one and eleven, and an uncertain feeling about the presence of three.
Built brick by brick and fear by fear...- Oh, everything's inverted here. These walls have eyes, these vaults have ears and there's no hiding from the tears...
While I am dressed in the monster's skin,"behold the cruellest mockery!": erection, fur(s) and a cloak of shame my beauty is too disgusting...- please, don't look at me.
Built brick by brick and fear by fear...- Oh, everything's inverted here. These walls have eyes, these vaults have ears and there's no hiding from the tears...
Like Cronos I rigidly serve an illusion...- I attempted to unman Uranus last night; swallowing handfuls of my prophetic children, in terror I'm fearing the passing of time.
Built brick by brick and fear by fear...- Oh, everything's inverted here. These walls have eyes, these vaults have ears and there's no hiding from the tears...
...And in the silence that followed I learned to speak the secret language of denial and fear; seemingly gentle for its absence of voices, yet, it's merely a shroud for a deafening scream.
Built brick by brick and fear by fear...- Oh, everything's inverted here. These walls have eyes, these vaults have ears and there's no hiding from the tears...
Ve své tajné věži...-ano, byla to "láska", která mě sem
přivedla, nejsou tu čísla, jen jednička a jedenáctka, a
nejistý pocit o přítomnosti trojky.
Stavím cihlu za cihlou, strach za strachem...- všechno
je tu převrácené.
Tyto stěny mají oči, místnost má uši a není se kam
ukrýt před slzami...
Zatímco jsem oblečen v kůži monstra, "hle nejkrutější
posměch!": erekce, ochlupení, má krása je příliš nechutná.
...- prosím nedívejte se na mě.
Stavím cihlu za cihlou, strach za strachem...- všechno
je tu převrácené.
Tyto stěny mají oči, místnost má uši a není se kam
ukrýt před slzami...
Jako Kronos jsem klamná představa...Pokusil jsem se
včera v noci vykastrovat Uran, polykáním hrstky svých prorockých
dětí, v hrůze se obávám plynutí času.
Stavím cihlu za cihlou, strach za strachem...- všechno
je tu převrácené.
Tyto stěny mají oči, místnost má uši a není se kam
ukrýt před slzami...
...A v tichosti, která následovala, jsem se naučil mluvit
tajnou řečí popření a strachu;
zdánlivě jemná pro nepřítomnost hlasu, a přesto
je pouze zahalená v ohlušující křik.
Stavím cihlu za cihlou, strach za strachem...- všechno
je tu převrácené.
Tyto stěny mají oči, místnost má uši a není se kam
ukrýt před slzami...