Texty písní Theocracy Mirror of Souls Mirror of Souls

Mirror of Souls

Zobrazit překlad písně ›

Skrýt překlad písně ›

I. The House of Mirrors

Listen to the tale I tell
a haunting dream I know so well
When walking home alone one night
my path revealed by candlelight
Ahead I see an open door
with no idea what's in store
I glance inside the door to see
a hall of mirrors beckons me
I take a breath and step inside
a tale of love and shattered pride
The door slams shut, I start to run
And it seems my journey has begun...

I run and turn from side to side
with fear and panic in my eyes
The vastness overwhelming me
mirrors far as the eye can see
I see myself in every one
I see the things that I have done
A thousand forms of flattery
the fear soon turns to haughtiness in me

Different mirrors, different shapes
my different strengths accentuate
Each mirror has a name and face
and all reflect me in some way
I look at them to see myself
to judge my life by someone else
The metaphors within replete:
the mirrors are the people that I met

Look at the man you see - in the mirrors
The things you can be - in the mirrors
The glory of me revealed in the mirror's eye
The mirror never lies
The fire in my eyes - in the mirrors
The vanity rise - in the mirrors
The power of pride comes alive in the mirrors

Gazing in the mirrors I behold
All the greatest chapters of my story ever told
In the mirrors
The world is turned to gold

Orchestral Section

At the end of the Hall of Mirrors
I behold a golden door
I imagine all the beauty
the other side must hold in store
So I quickly reach out my hand
To enter the next room in this promised land
I pull the giant door open
To continue my journey, I step inside
But it slams shut behind me, and I'm back outside
The pouring rain welcomes me
into the arms of the coldest, blackest night

II. The Stranger in the Storm

The light of the mirrors has faded away
into distant memory
As the rain keeps coming down
My candle extinguished
I struggle to walk a path I cannot see
And the rain keeps coming down

The darkness grows with every step
I could cut it with a knife
As the rain keeps coming down
I can't see a thing and I've never felt
so alone in all my life
But the rain keeps coming down...

Caught in the fury of the storm
(The darkness suffocates)
Body and soul weary and worn
(Another twist of fate)
Never been so afraid before
(The ending of this tale?)
Never should have opened the door
(From euphoria to hell)

I question my fate, my end
to die in this storm
Maybe this was the plan
back from the day I was born
But in th hall of mirrors I had felt so high
I cannot walk another mile in this flood
So resigned to my fate, I just collapse in the mud
If I cannot go on, I'll just lay down and die

Suddenly a light I see, shining in the distance
I make my way toward it with my fading hope reborn
As I draw near, the light is clear
Though the rain beats its resistance
But I press on and pray this is a shelter from the storm
Advancing now toward the light
I'm quickly moving forward
This hope has given me new strength
I thought I'd never know
But I take a step, and fall right back
For the ground's gone beneath me
And I behold, illuminated in the light's warm glow
A dark chasm, a great abyss
A vast expanse of nothingness
A pit that has no bottom as far as the eye can see
It spans the whole horizon, and there is no way across
My lonely heart is shattered and all hope I had is lost

I'm startled to feel a hand on my shoulder
I turn to see a shadowed figure standing in the rain
But somehow I'm not afraid of him
Even when he speaks my name
And somehow I can tell that he means me no harm
Just by the peace that I see in his eyes
And even though I've never even seen him before
It's like he's known me all my life
"Why are you crying?" the stranger asks
As I wipe away the tears
I point toward the great abyss
The source of all my fears

"I must get across and get to that light
For it represents my only hope tonight
But when I saw the chasm, all that hope was lost
I've spent so long in the dark and the rain
That the sight of the light made my heart sing again
But the gulf's so wide, and there's no way across"

The stranger smiled, and took my hand
He said, "But you are wrong, my friend
You cannot cross the gulf yourself, that's true"
He led me down toward the edge
And pointed just over the ledge
And said, "Behold, I built a bridge for y ou"


I cross the bridge toward the light
The stranger saved my life tonight
I turn to try to thank him, but he's gone
A long way to the other side
I'll make my way without my guide
No time to waste, for I must carry on

The bright light shines forth from behind
A door beyond description
Blood and scratches mark the door from ages of abuse
I'm confused no more, for above the door
Is a weathered, old inscription
"All who would see reality, enter the Hall of Truth"
And so I do

III. The Truth Revealed

As I step inside
I can see another mirror
A mirror so bright
That my eyes must turn away
A mirror so high
I start to question all the others
And as I stand there in the Hall of Truth
my heart can only say:
"Show me the truth, I don't know what to believe
For the mirrors all showed something different to me
And my pride has given way to misery
I've spent so long in the dark and the rain
That the sight of the light made my heart sing again
And the stranger built a bridge across for me"

"BEHOLD THYSELF" a voice rings out
in paralyzing thunder
It echoes all throughout the hall
and sends me to my knees
When the voice calls my name
I'm overcome with fear and wonder

As I slowly start to rise
and face the great mirror in front of me
When I open my eyes, I have to close them again
But still the image is burned into my mind...
A face with eyes as black as night
A terrifying sight
The flesh rotting away in sickness and decay
It's mangled by disease
I'm unable to breathe
Tell me what manner of creature this could be
'Cause it's not me

I run away as fast as my feet will carry me
Back to the door leading into the night
Even the storm that almost claimed my life
was better than this
And so I throw open the door and see a man
(The figure of a man)
The stranger from the storm returns again
(To save me once again?)
I see understanding in his eyes
(He's seen this all before)
Maybe he can tell me what I saw behind that door

"Tell me what I saw in the mirror
Before I ran away
Tell me what I saw in the mirror
That face of sickness and decay
Tell me what I saw in the mirror
That left me terrorized
With the lifeless, blackened eyes?
Was it a demon
From the fiery waves?
Was it the undead
From beyond the grave?
Oh the face that I beheld in the mirror
left me paralyzed
Won't you tell me what I saw
in the mirror on this night?"

"The light from the mirror you saw from afar
The Mirror of Souls shows all men as they are
You entered the hall and you asked for the truth
The man that you saw in the mirror was you"

"No! Don't show me the truth
'cause I don't want to believe
What the Mirror of Souls
has revealed unto me
And the face I saw reflected cannot be me
Dying and lost in the arms of decay
I do not recognize the face I've seen today
And if you say that's my face I must disagree"

The meaning of these things I saw:
The mirror is the holy eyes of God
The truth unveiled before me
with these words of the stranger:
"The mirrors you saw in the hall long ago
Were mirrors of lies, not reflecting the soul
When you look unto others to see what they see
You see an illusion, deception, false reality"

I have seen my soul in the mirror
And it has broken me
I have seen myself so much clearer
Than I had ever seen
"Can't you take away all this sickness
from my soul and set me free?
You can save me...I believe"
And then he said, "Arise, my child
our faith has made you reconciled
Now gaze into the Mirror once again"
We walked together through the door
And I looked in the glass once more
But the only one reflected back was him
Somehow the only one in the mirror saw was him

Gazing in the Mirror of my Soul
Staring at the man who took my place
and made me whole
In the Mirror
The Mirror of my Soul
[ I. Dům plny zrcadel ]

Poslechni si příběh, co vypravím
strašidelný sen, co znám tak dobře
Když jsem jedné noci šel sám domu
svíčky mi osvětlovali cestu
Vidim před sebou otevřené dveře
a nemam tušeni co je uvnitř
Nahlédl jsem dovnitř a vidím
jak mě láká síň plna zrcadel
Zhluboka se nadechnu a vstoupím do
příběhu lásky a otřesené pychy
Dveře se zabouchly, začínám utíkat
A zda se že, má cesta začala...

Utíkám a otáčím se z strany na stranu
s strachem a panikou v svých očích
Nesmírné rozměry mě ohromuji
zrcadla všude, kam jen oko dohledné
Vidim sebe v každém z nich
Vidim věci, které jsem udělal
Tisíc druhu lichotek
Strach ve mě se proměnil v povýšenost

Různá zrcadla, různé tvary
vyvyšuji mé schopnosti
Každé zrcadlo má jméno a tvař
všechna mě nějakým způsobem odráží
Koukám na ně, abych se viděl
jak můj život posuzuje někdo jiný
Jsou plny metafor:
zrcadla jsou lide, které jsem potkal

Podívej se na muže kterého vidíš - v těch zrcadlech
Kým vším můžeš byt - v těch zrcadlech
Má sláva je ukázaná v oku zrcadla
Zrcadla nikdy nelžou
oheň v mých očích - v těch zrcadlech
Marnost se pozvedá - v těch zrcadlech
Sila pychy přichází k životu v zrcadlech

Zírám do zrcadel a vidím
Všechny nejskvělejší kapitoly, které můj příběh kdy vyprávěl
V zrcadlech
Svět se změnil do zlata

[Orchestrová část ]

Na konci sině s zrcadly
Hledím na zlaté dveře
Představuji si všechnu tu krasu
kterou musí druha část domu mít
rychle natahuji své ruce,
Abych vešel do další místností v teto zaslíbené zemi
Otevírám obrovské dveře
Abych pokračoval v mé cestě a vstupuji dovnitř
Ale oni se za mnou zavřou, a jsem zpátky venku
liják mě vita
do náruče nejstudenější, nejčernější noci

[II. Cizinec v bouři]

Světlo zrcadel povadlo a je pryč
v vzdálené vzpomínce
Jak déšť stále padá
Má svíčka pohasla
Snažím se jít po cestě, kterou nevidím
A déšť stále padá dolu

Tma je temnější každým krokem
Dala by se krájet
Jak déšť stále padá dolu
Nevidím vůbec nic a nikdy jsem se necítil
tak sám v celém svém životě
Ale déšť stále padá dolu...

Chycen v běsnící bouři
(temnota přídušuje)
Tělo a duše jsou unaveny a opotřebovaný
(Další zvrat osudu)
Nikdy jsem se dříve tak nebal
(Že by konec příběhu?)
Nikdy jsem něměl otevírat ty dveře
(Z euforie do pekla)

Ptám se svého osudu, mého konce
zda zemřu v téhle bouři
Třeba tohle byl ten plán
Ze dne kdy jsem byl zrozen
Ale v siní zrcadel jsem se cítil tak silný
Už nemůžu jít další míli v téhle povodni
Tak jsem se vzdal osudu, a jen spadl do blata
Pokud nemůžu pokračovat, tak jen lehnu a umřu

Náhle vidím světlo, záři v dálce
Směřuji k němu, má povadla naděje se obnovila
Jak se přibližuji, světlo je jasnější
Přesto že se déšť staví na odpor
Ale já pokračuji, a modlím se aby to byl ukryt před bouři
Pokračuji směrem ke světlu
Rychle se pohybuji vpřed
Ta naděje mi dala novou silu
kterou jsem si myslel že nikdy nepoznám
Ale udělám krok, a spadnu zase zpět
Neboť pode mnou už není zem
A vidím, osvětlenou, v světle teple záře
temnou propast velkou hlubinu
široké rozprostírající se prázdno
jáma, žádné dno, kam až oko dohledné
Obepíná cely obzor, a napříč žádná cesta
Mé osaměle srdce je rozbité, všechna naděje je pryč

Cítím ruku na mém rameni
Otočím se a vidím ve stínu postavu jak stoji v dešti
Ale nějak, z něj nemam strach
Přesto že mě oslovuje jménem
A nějak cítím, že mi nechce ublížit
Jen z pokoje, který vidím v jeho očích
A přesto že jsem ho nikdy dříve neviděl
Je to jako by mě znal po cely můj život
"Proč pláčeš?" pta se cizinec
Mezitím co si utírám slzy
Ukazuji směrem k velké propasti
Ke zdroji veškerého mého strachu

"Musím přejít a dostat se k tomu světlu
Neboť dnes mi představuje mou jedinou naději
Ale když jsem viděl propast, všechna má naděje byla ztracena
Byl jsem tak dlouho ve tmě a v dešti
Že pohled na světlo způsobil, že mé srdce znovu začalo zpívat
Ale propast je tak široka, a není tu žádna cesta napříč"

Cizinec se usmál, vzal mě za ruku
Řekl "Ale pleteš se můj příteli
Sám tu propast překročit nemůžeš, to je pravda"
Vedl mě dolu směrem k srazu
A jen ukázal na římsu
A řekl, "Pohleď, postavil jsem pro tebe most"


Překročil jsem most ve směru ke světlu
Cizinec mi dnes zachránil život
Otočím se abych mu poděkoval, ale je pryč
Dlouhá cesta na druhou stranu
Půjdu dále bez svého průvodce
Není času nazbyt, musím pokračovat

Jasné světlo záři vpředu z pozadu
Dveře které se nedají popsat
Krev a škrábance poukazuji na věky zneužiti
Už nejsem zmaten, neboť nade dveřmi
Je zvětraly, stáry nadpis
"Všichni, kdo chtějí vidět skutečnost, vstupte do Sině pravdy"
A tak jsem udělal

[III. Pravda Odkryta]

Jak vejdu dovnitř
Vidim další zrcadlo
Zrcadlo tak světle
Že se mé oči musí odvrátit
Zrcadlo tak vysoké
Začínám pochybovat o všech ostatních
A jak zde stojím v hale pravdy
mé srdce muže říct jen:
"Ukaž mi pravdu, Nevím čemu mam věřit
Neboť každé zrcadlo mi ukovalo něco jiného
A má pýcha mě dovedla do mizérie
Byl jsem tak dlouho v tmě a v dešti.
Že pohled na světlo způsobil, že mé srdce začalo znovu zpívat
A cizinec postavil most napříč, pro mě"

"POHLEDNÍ SÁM" hlas zahučel
V ochromujícím hromu
Jeho ozvěna se rozléhala celou halou
a poslala mě na kolena
Pak hlas vola mé jméno
Jsem přemožen strachem a údivem

Jak se pomalu zvedám
a pohlédnu na velké zrcadlo které je přede mnou
Když otevřu své oči, musím je znovu zavřít
Ale obraz je stále vpálen do mé mysli...
Obličej s očima černými jak noc
Hrozivý na pohled
Hnile maso odpadá jak je nemocné a rozkládající se
Je zmrzačené nemoci
Jsem neschopen dýchat
Řekni mi jaky typ stvořeni tohle muže byt
proto že, tohle nejsem já.

Utíkám pryč tak rychle jak mě nohy jen nesou
Zpátky do dveří vedoucích do noci
Dokonce i bouřka, co mě skoro připravila o život
byla lepši než tohle
Tak jsem rozevřel dveře a vidím muže
(Postavu muže)
Cizinec z bouře se znovu vrátil
(Aby mě znovu zachránil?)
Vidim porozumění v jeho očích
(On už tohle všechno viděl)
Možná mi muže povědět co jsem to viděl za těmi dveřmi

"Řekni mi, co jsem viděl v zrcadle
Předtím než jsem útek pryč
Řekni mi, co jsem viděl v zrcadle
Ten obličej plny nemoci a rozkladu
Řekni mi, co jsem viděl v zrcadle
Co mě vystrašilo
S těmi černými očima, bez života?
Byl to démon?
Z ohnivých vln?
Byl to nemrtvý
Ze záhrobi?
Jak obličej který jsem spatřil v zrcadle
zanechal mě ochromeného
Řekneš mi co jsem to viděl
v zrcadle o téhle noci?"

"Světlo z zrcadla které jsi viděl zpovzdálí
Zrcadlo Duši ukazuje cele lidstvo tak jak je
Vstoupil jsi do Sině a ptal ses po pravdě
Člověk kterého jsi viděl v zrcadle, byl si to ty"

"Ne! Neukazuji mi pravdu
Proto že nechci věřit
Tomu co zrcadlo Duši
mi ukázalo
A obličej který jsem viděl v odraze nemůže byt já
Umírající a ztrácené v náruči rozkladu
Nerozpoznávám obličej, který jsem dnes viděl.
A pokud říkáš že je to můj obličej, tak nesouhlasím"

Význam těch věci které jsem viděl:
Zrcadlo je sváté oko Boží
Pravda odkryta přede mnou
S těmi slovy cizince:
"Zrcadla která jsi viděl v síni dávno před tím
Byli zrcadla lži, nezobrazovali duši
Když se podíváš na ostatní abys viděl co vidí
Vidíš iluzi, klam, falešnou realitu"

Viděl jsem svou duši v zrcadle
A zlomilo mě to
Viděl jsem sebe daleko jasněji
Než kdy předtím.
"Můžeš dat pryč všechnu tu nemoc
z mé duše a vysvobodit mě?
Můžeš mě zachránit...Věřím tomu"
A tehdy řekl, "Povstaň, mé dítě
Naše vira tě usmířila
Teď se znovu podívej do zrcadla"
Spolu jsme šli skrze dveře
A znovu jsem se podíval do zrcadla
Ale jediný kdo se odrážel byl on
Nějak jediný koho zrcadlo vidělo byl on

Koukám do zrcadla Duši
Koukám na člověka který zaujal mé místo
a učinil mě úplným
V zrcadle
Zrcadle mé duše
Interpreti podle abecedy Písničky podle abecedy